36 C 296/2025-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, . Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce). Žalované byl v obou případech vyplacen úvěr v hotovosti nejdříve ve výši , částka, a následně ve výši , částka, . Žalovaná půjčky řádně nesplácela, na půjčku ze dne , datum, uhradila pouze , částka, a na půjčku ze dne , datum, pouze , částka, .2. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne , datum, (smlouva 1) žalobkyně žalovala na jistině , částka, , na poplatcích , částka, , na kapitalizovaném úroku , částka, za dobu od , datum, do , datum, a dále 20,98% p.a. úrok z jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,05 % ročně z jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne , datum, (smlouva 2) žalobkyně žalovala na jistině , částka, , na poplatcích , částka, , na kapitalizovaném úroku , částka, za dobu od , datum, do , datum, a dále 20,98% p.a. úrok z jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,05 % ročně z jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedené smlouvy uzavřel, vyplatil jí podle nich celkem , částka, v hotovosti (smlouvy) a postoupil obě žalované pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úhradě kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky z , datum, včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčky, žalobkyně uvedla, že od žalované zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce do karty zákazníka. Poměry žalované tak právní předchůdce žalobkyně prověřoval v roce 2015 dvakrát během tří měsíců. Žalovaná v lednu 2015 podle karty zákazníka předložila občanský průkaz, nájemní smlouvu a výměr státní podpory, podle nichž pobírala příjem v celkové výši , částka, , a to mzdu ve výši , částka, a další příjmy (blíže nespecifikované) ve výši , částka, . Její výdaje činily , částka, měsíčně, a to , částka, na nájem/inkaso, , částka, výdaje domácnosti, , částka, splátky/půjčky/alimenty a , částka, výdaje na telefon. V březnu 2015 podle karty zákazníka předložila občanský průkaz, nájemní smlouvu a výměr státní podpory, podle nichž pobírala příjem v celkové výši , částka, , a to mzdu ve výši , částka, a další příjmy (blíže nespecifikované) ve výši , částka, . Její výdaje činily , částka, měsíčně, a to , částka, nájem/inkaso, , částka, výdaje domácnosti, , částka, splátky/půjčky/alimenty a , částka, výdaje na telefon. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje žalované ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly uvedeny ani žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalované.7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v uvedeném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.11. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.14. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.15. Jak bylo uvedeno v bodu 6 rozsudku, žalobkyně nepředložila nájemní smlouvu a výměr státní podpory, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem a výdaje žalované uvedené v kartách zákazníka. Současně v kartách zákazníka nejsou uvedeny žádné doklady, z nichž by bylo možné ověřit míru zadlužení žalované. Za dané důkazní situace není možné posoudit, zda právní předchůdce