36 C 33/2026-113 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . (dále jen „banka) a žalovaným dne , datum, , na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně splácet měsíčními splátkami ve výši , částka, . Úvěr však řádně nesplácel, uhradil pouze , částka, , proto banka úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje jistinu ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , úroky z prodlení kapitalizované za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úroky z prodlení kapitalizované za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Od navazujícího období, tj. ode dne , datum, do zaplacení žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 7,9 % ročně z dlužné jistiny, a ode dne , datum, do zaplacení požadovala 12,75% p.a. úrok z prodlení z částky , částka, (jistina a poplatky).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , z něhož byla částka v celkové výši , částka, použita na úhradu dosavadních dluhů žalovaného u , právnická osoba, . a zbylá částka byla převedena ve prospěch běžného účtu žalovaného [smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu ze dne , datum, , platební historie]. Poskytnutý úvěr měl být hrazen měsíčními anuitními splátkami ve výši , částka, . Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku , částka, [výpisy z úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, , platební historie]. Společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku].4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne , datum, , ve které bylo vyplněno, že žalovaný žije ve vlastním domě/bytě, je svobodný, zaměstnaný jako technik/řidič a jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí , částka, . Celkový čistý měsíční příjem domácnosti (blíže nespecifikovaný) činí , částka, . U počtu zdrojů příjmu bylo uvedeno 1. U ostatních nezbytných měsíčních nákladů byla uvedena nula, stejně jako u srážek ze mzdy, jiných měsíčních splátek a u počtu vyživovaných osob. U výčtu současných závazků žalovaného byl uveden závazek u , právnická osoba, . ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, , který měl být projednávaným úvěrem splacen. Žalobkyně předložila potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, , dle kterého byl žalovaný zaměstnán jako řidič na dobu neurčitou a jeho čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil , částka, . U počtu vyživovaných osob bylo uvedeno 1. Výše čistého příjmu za posledních 12 měsíců činil , částka, [potvrzení o výši příjmu]. Žalobkyně tvrdila, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala příjem žalovaného , částka, a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl vůči bance v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, . Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného uvedené v žádosti o úvěr, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se banka blíže zabývala výdaji žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž s