44 C 286/2025-25 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 800 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou uzavřeli dne 16. 4. 2025. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou měl vrátit žalobkyni do 29. 4. 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč. Žalovaný do dnešního dne úvěr neuhradil. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč.2. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, popř. soud jejich souhlas ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá. Soud vyšel přitom z listinných důkazů založených ve spise.3. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 4. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru (dále též „smlouva“), z níž vyplývala povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a povinnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 14 dnů ode dne čerpání úvěru a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru (ode dne čerpání úvěru do jeho úplného splacení), tedy poplatek ve výši 2 800 Kč. Celou částku v úhrnné výši 12 800 Kč byl žalovaný povinen splatit nejpozději v den konečné splatnosti úvěru, tj. 29. 4. 2025 (viz smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2025).4. Dne 16. 4. 2025 zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, částku 10 000 Kč (viz , právnická osoba, - Potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 4. 2025). Předžalobní výzvou k úhradě ze dne 24. 9. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 37 012 Kč, a to nejpozději ve lhůtě tří dnů, přičemž tato výzva byla odeslána žalovanému dne 26. 9. 2025 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 9. 2025, Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky). Žalovaný neuhradil ničeho (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).5. Žalobkyně popsala, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, kdy se žalovaný zaregistroval na webové stránce , webové stránky žalobkyně, zadáním svých osobních údajů. Následně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě žalovaným předložené kopie svého občanského průkazu. Bankovní účet žalovaného ověřila formou notifikační platby. Poté byl žalovanému doručen návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. K podpisu smlouvy ze strany žalovaného došlo dne zadáním unikátního SMS kódu, který byl žalovanému zaslán na jeho telefonní číslo.6. Prověření identity žalovaného a jeho bankovního účtu bylo prokázáno listinami označenými BankID a Payments info. Připojení unikátního kódu namísto podpisu je prokázáno samotnou smlouvou, ve které je uveden kód SMS verifikace , hodnota, s datem 16. 4. 2025. Tyto popsané skutečnosti a také skutečnost, že téhož dne, kdy byla smlouva opatřena unikátním kódem, byla žalovanému zaslána platba ve výši 10 000 Kč (která odpovídá částce ve smlouvě), vede soud k závěru, že smlouva mezi účastníky byla popsaným distančním způsobem uzavřena (viz Payments info, BankID, smlouva).7. Dle přehledu úrokových sazeb České národní banky činila v okamžiku uzavření smlouvy, tj. v dubnu 2025, úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami na krátkodobé podnikatelské úvěry se splatností do 1 roku 6,47 % ročně (viz přehled úrokových ARAD - Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti - živnosti, CZK, Floating a do 1 roku včetně, Banky včetně stavebních spořitelen, dostupný na www.cnb.cz).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.13. Podle § 1806 o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 16. 4. 2025 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 2 % denně z poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru, tedy úrok ve výši 2 800 Kč (žalobkyně sice označila tuto částku jako poplatek za poskytnutí úvěru, nicméně vzhledem k tomu, že tato částka představuje jedinou odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru žalovanému, posoudil soud tento nárok dle jeho skutečného významu a účelu jako smluvní obchodní úrok za půjčení peněz). Částku v celkové výši 12 800 Kč se žalovaný zavázal uhradit k datu 29. 4. 2025. Žalobkyně své povinnosti vyplývající z předmětné smlouvy splnila, když částku úvěru žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě dne 16. 4. 2025. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně nesplnil, kdy ke dni 29. 4. 2025 žalobkyni dlužnou částku 12 800 Kč neuhradil.19. Sjednaný smluvní úrok ve výši 2 % denně z poskytnuté jistiny úvěru představuje úrok ve výši 730 % ročně. Takto sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u podnikatelských bankovních úvěrů, která v době uzavření smlouvy (duben 2025) činila podle statistiky České národní banky u podnikatelských úvěrů na dobu 1 roku 6,47 % ročně. Nejedná se o převýšení v řádu dvojnásobku či trojnásobku, které by bylo ještě akceptovatelné. Jedná se o převýšení o více jak stonásobek obvyklých úroků poskytovaných v rozhodné době bankami, což je výše velmi vysoká a zcela mimo rámec toho, co by mohlo být ještě shledáno akceptovatelným. Ujednání o výši úroku (byť označeného jako poplatek) soud shledal zjevně v rozporu s dobrými mravy a posoudil jako absolutně neplatné podle § 588 o. z., přestože žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel - živnostník. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak výše úroku nebyla platně ujednána, je žalovaný v souladu s § 1802 o. z. povinen hradit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. jak bylo zjištěno ze statistiky České národní banky, v daném případě roční úrok ve výši 6,47 % ročně.20. Jelikož žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla dne 16. 4. 2025 úvěr ve výši 10 000 Kč, vzniklo žalobkyni právo na obvyklý úrok ve výši 6,47 % ročně, což v kapitalizované výši za žalobkyní požadované období představuje částku 23,04 Kč. Dohromady činí jistina a úrok 10 023,04 Kč. Tuto částku žalovaný doposud dobrovolně neuhradil a je tak povinen ji žalobkyni zaplatit.21. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku k datu její splatnosti, dostal se dnem následujícím po splatnosti (30