44 C 340/2025-48 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 223 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli dne 15. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému téhož dne částku 12 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou měsíčních splátek, dne 17. 7. 2025 tak byl v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyni byla tato pohledávka postoupena původní věřitelkou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 15. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou původní věřitelka umožnila žalovanému opakovaně čerpat úvěr až do výše 12 000 Kč a žalovaný se zavázal původní věřitelce hradit úvěr ve sjednaných měsíčních splátkách, kterými bude kromě jistiny hradit i sjednaný úrok a poplatky dle aktuálního sazebníku. V čl. VI.2. smlouvy je uvedeno, že bude úvěruschopnost žalovaného ověřena mimo jiné dotazy do externích dlužnických databází, zejména SOLUS, NRKI a BRKI (viz smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr dne 15. 1. 2025 platbou na jeho účet č. , č. účtu, , v částce 12 000 Kč (viz výpis běžného účtu , právnická osoba, , výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 10. 2024 do 31. 1. 2025). Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, z kterých by vyplývalo, jak či zda byla skutečně původní věřitelkou posouzena úvěruschopnost žalovaného.4. Dne 12. 12. 2024 uzavřela původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly, že k postupování pohledávek bude docházet prostřednictvím dílčích smluv o postoupení pohledávek, které budou uzavírány doručením datové pásky se souborem jednotlivých postoupených pohledávek. V předloženém seznamu pohledávek je uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 + seznam). Dopisem ze dne 15. 8. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, a to za původní věřitelku na základě udělené plné moci, že byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2025 + plná moc ze dne 12. 12. 2024). Dne 20. 8. 2025 odeslala právní zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzvala k uhrazení dlužné částky (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 8. 2025 + potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem9. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 15. 1. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které mohl žalovaný opakovaně čerpat úvěr až do výše 12 000 Kč, který se zavázal splácet ve sjednaných měsíčních splátkách.10. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že s původní věřitelkou uzavřela dne 12. 12. 2024 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které dochází k postupování pohledávek prostřednictvím dílčích smluv, uzavřených doručením datové pásky se seznamem pohledávek. Žalobkyně předložila seznam pohledávek, ve kterém je uvedena i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně pak i doložila, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému, a to žalobkyní za původní věřitelku na základě plné moci. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.11. Následně se soud zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sice tvrdí v žalobě, že byla úvěruschopnost žalovaného vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrace v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie, nepředložila ale žádné důkazy, kterými by tato svá tvrzení doložila. Ve smlouvě je sice uvedeno, že bude úvěruschopnost žalovaného mimo jiné ověřena dotazy do SOLUS, NRKI a BRKI, to ale nelze považovat za důkaz o tom, že byla tato lustrace skutečně původní věřitelkou provedena. Žalobkyně se jednání konaného dne 9. 1. 2026 nezúčastnila a vzdala se tak tím práva být dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o tom, ke kterým tvrzením je třeba označit důkazy. Žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti, soud tak vychází ze závěru, že k poskytnutí spotřebitelského úvěru tak došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.12. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru, jako je smluvní úrok. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 12 000 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.14. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nár