44 C 348/2025-82 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 375,46 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela s žalovaným dne 2. 1. 2023. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, žalobkyně tak ke dni 5. 3. 2025 úvěr zesplatnila.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 2. 1. 2023 sjednána smlouva o revolvingovém úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet společně se smluvním úrokem ve výši 16,90 % v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč. K úvěru byl zřízen úvěrový účet č. , č. účtu, , prostřednictvím kterého mohl žalovaný úvěr čerpat a splácet (viz smlouva o revolvingovém úvěru). Žalovaný čerpal celkem částku 12 653,72 Kč a uhradil na úvěr celkem 8 495,37 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 2. 1. 2023 do 28. 2. 2025).4. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a ve své interní evidenci. Z ní zjistila, že měl žalovaný v době před uzavřením smlouvy kontokorentní úvěr u žalobkyně s orientační splátkou 570 Kč. V případě příjmu žalovaného vycházela žalobkyně z příjmu, který žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, tj. příjem ve výši 21 060 Kč, který si ověřila na základě příchozích transakcí na účtu, který pro žalovaného vedla. V případě výdajů vycházela žalobkyně z výdajů uvedených v žádosti ve výši 0 Kč, ke kterým připočetla životní výdaje žalovaného ve výši 10 000 Kč, vypočtené ekonomickým modelem dle dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky a se statistickými daty. Žalobkyně tak došla k závěru, že byl příjem žalovaného dostatečný k pokrytí splátek i jeho životních výdajů (viz posouzení úvěruschopnosti klienta).5. Z výpisů z účtu žalovaného, které předložila žalobkyně, vyplývá, že žalovaný v období tří měsíců před uzavřením smlouvy utrácel výraznou část svého příjmu za hazard. Výdaje žalovaného, které měl během těchto měsíců, jsou výrazně vyšší než výdaje, které žalobkyně vypočetla ekonomickým modelem (viz výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 14. 7. 2022 do 31. 12. 2022).6. Z důvodu prodlení žalovaného s hrazením pohledávek na úvěrovém účtu byl ke dni 5. 3. 2025 úvěr žalobkyní zesplatněn (viz výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 5. 3. 2025). Předžalobní výzvou, odeslanou právní zástupkyní žalobkyně dne 15. 10. 2025, byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu do 5 dnů od odeslání výzvy (viz oznámení o právním zastoupení – výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 10. 2025).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 2. 1. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu a žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Následně načerpal celkem částku 12 653,72 Kč.12. Ačkoli lze shledat smluvní konsensus stran, soud shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu.13. Žalobkyně doložila, že provedla lustraci žalovaného v databázích a že ověřila příjem žalovaného dle příchozích transakcí na jeho účtu, který pro něj vedla žalobkyně. Co se ale týče posuzování výdajů žalovaného, tak zde považuje soud za nedostatečné, jestliže žalobkyně vycházela jen z údajů uvedených žalovaným (který navíc ke svým výdajům uvedl nulovou částku), a z ekonomického modelu, kterým určila životní výdaje žalovaného. Žalobkyně přitom vedla pro žalovaného účet, z kterého ověřila jeho příjem a z kterého mohla zjistit i jeho skutečné výdaje. Žalobkyni taky mělo být z jeho účtu zjevné, že utrácí výrazné množství peněz za hazard. K určení výdajů žalovaného bez jakéhokoli ověření či zkoumání jejich skutečné výše soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde se podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Ze stejného důvodu pak dle názoru soudu nejednala žalobkyně s odbornou péčí, jak jí ukládá § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť mělo být součástí její odborné péče i zkoumání skutečných výdajů žalovaného ze zdrojů, které měla k dispozici, kterými byly bezesporu i výpisy z účtu, který pro něho vedla.14. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, jako jsou smluvní úrok a smluvní poplatky. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 12 653,72 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku celkem částku 8 495,37 Kč, kterou soud započetl na bezdůvodné obohacení (12 653,72 Kč – 8 495,37 Kč), které tak nyní činí 4 158,35 Kč. Soud žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.16. Z výše uvedených