8 C 218/2025-58 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 71 468,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 28. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem a poplatky, a to ve 14 měsíčních splátkách po 5 312 Kč. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 24. 7. 2023 a s úhradou dalších splátek se dostal do prodlení. Žalovaná částka 71 468,01 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 28 948,54 Kč, z úroku ve výši 1 072,03 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 12 600 Kč, z úhrady za administrativní činnost ve výši 3 704,58 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 5 142,86 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení a smluvní úrok. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z 12. 3. 2025 s účinností k 25. 3. 2025.2. Žalovaný uvedl, že chtěl nějak dohodnout na nějaké jednorázové částce, ale to, co chce žalobkyně, by pro něj bylo likvidační. Měl těch dluhů více a nebýt rodiny, tak kdo ví, jak by to skončilo.3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 28. 9. 2022 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem a dalšími poplatky; tj. celkem částku 74 368 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 5 312 Kč. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva). Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že je svobodný, má jedno vyživované dítě do 26 let, je zaměstnán a jeho příjem činí 58 764 Kč, výdaje na bydlení činí 10 000 Kč, výdaje na dopravu činí 6 960 Kč a na spoření/pojištění 2 300 Kč (viz žádost o úvěr). Z potvrzení o zaměstnání ze dne 18. 11. 2021 je patrné, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, (viz potvrzení o zaměstnání). Žalobkyně předložila též fotku mobilu - výpisu z běžného účtu žalovaného, ze které je patrné, že i když dne 8. 6. bylo na účet připsáno 71 418 Kč, dne 8. 8. bylo připsáno 58 561 Kč a v září bylo připsáno 46 314 Kč vždy od zaměstnavatele a dne 7. 9. bylo na účet vloženo 78 000 Kč, zůstatek na tomto účtu činil 4,34 Kč (viz fotka mobilu s výpisem z účtu). Z nájemní smlouvy je patrné, že žalovaný hradil nájemné ve výši 8 000 Kč a zálohy za služby ve výši 1 000 Kč v měsících 5–9 a 2 000 Kč v měsících 10–4 kalendářního roku (viz nájemní smlouva). Na Smlouvu žalovaný uhradil celkem 22 900 Kč (viz výpis transakcí).5. Dne 12. 3. 2025 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni s účinností ke dni zaplacení úplaty pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy; úplata za postoupení byla zaplacena 25. 3. 2025 (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 2. 4. 2025 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 85 837,40 Kč do 1. 8. 2025 výzvou k plnění ze dne 17. 7. 2025 odeslanou týž den (viz výzva k plnění, podací lístek).6. Soud věc posoudil následovně:7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupila pohledávky za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení kupní ceny, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 2. 4. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.10. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 28. 9. 2022 Smlouvu ve smyslu § 2395 o. z., na základě které Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Soud však má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Je pravdou, že Společnost z potvrzení o zaměstnání zjistila, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, a částečným výpisem z jeho účtu ověřila výši jeho příjmu, který činil za měsíce 6–9 průměrně 58 764 Kč a že co se týče výdajů žalovaného, Společnost ověřila výdaje žalovaného na bydlení prostřednictvím nájemní smlouvy. Ohledně ostatních výdajů se však Společnost spokojila pouze s tvrzením žalovaného a nezkoumala průměrnou výši jeho pravidelných měsíčních výdajů například výpisem z jeho běžného účtu, kdy z dostupných dokumentů bylo patrné, že na účtu žalovaný navzdory svým vysokým příjmům nedisponuje v podstatě žádnými finančními prostředky, což mělo být pro Společnost varováním. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Soud tak shledal ověřování úvěruschopnosti žalovaného nedostatečné.13. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.14. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu s dlužnou částkou poplatků, smluvní pokutu jakož ani požadované příslušenství (smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení).15. Při závěru o neplatnosti smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.16. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě 40 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 22 900 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 17 100 Kč.17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty