23 C 227/2018-81 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 16. 11. 2017 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 26 147 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 6. 4. 2018 do zaplacení, neboť mezi účastníky byla dne 5. 1. 2018 uzavřena smlouva o vzdělání, na základě které bylo žalovanému umožněno studovat na škole provozované žalobcem, za což se žalovaný zavázal platit školné ve výši 1 050 USD. Vystavenou fakturu však žalovaný neuhradil, i když dluh následně uznal a zavázal se k jeho úhradě. 2. Žalovaný se vyjádřil tak, že studia se účastnil jen v rozsahu 3 – 4 hodin, které je ochoten žalobci uhradit. Dalšího studia se již neúčastnil, neboť uzavření smlouvy o studium bylo podmínkou, za které s ním žalobce uzavřel pracovní smlouvu na pozici obchodního zástupce, přičemž školné mělo být hrazeno z jeho nároku na provize. Jelikož tento pracovní poměr skončil zrušením ve zkušební době, neměl důvod k dalšímu studiu. Žalobci tím žádná škoda nevznikla. 3. Rozsudkem ze dne 2. 4. 2019 č.j. 23C 227/2018-38 soud podané žalobě vyhověl v plnému rozsahu. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] Krajský soud v [obec] rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení s tím, aby se blíže zabýval tvrzením žalovaného o podmíněnosti jeho pracovní smlouvy a smlouvy o studiu i ohledně toho, zda ze strany žalobce nejde případně o obcházení § 231 a násl. zákoníku práce, pročež je nutné aby o žalobě rozhodoval senát. 4. Vzhledem k tomu, že po vrácení sporu před soud prvého stupně došlo ke změně obsazení soudu tím, že věc byla projednána v pracovněprávním senátě, zopakoval soud dokazování provedené již v předchozím řízení. Takto bylo soudem zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o vzdělání, ve které se žalovaný zavázal k úhradě školného ve výši 1 050 USD bez DPH, které bylo splatné v měsíčních splátkách po 88 USD. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena pracovní smlouva, která však žádné výslovné ujednání o úhradě školného z nároku žalovaného na provizi (či jinou obdobnou platbu) neobsahuje. Následně dne 27. 2. 2018 vystavil žalobce fakturu [číslo] na úhradu školného v částce 1 050 USD bez DPH. Dne 29. 3. 2018 došlo ke zrušení pracovního poměru žalovaného ve zkušební době. Součástí tohoto dokumentu je i prohlášení žalovaného o tom, že z jeho strany dosud nejsou uhrazeny závazky ze smlouvy o vzdělávání ze dne 5. 1. 2018, kterou se zavázal k úhradě školného ve výši 1 050 USD, na což mu byla vystavena faktura, kterou se zavazuje uhradit do dne 5. 4. 2018. V podrobnostech pak soud v zájmu stručnosti odůvodnění odkazuje na odůvodnění rozsudku ze dne 2. 4. 2019. Dále soud provedl dokazování čestným prohlášením [jméno] [příjmení], ve kterém uvádí, že podmínkou jeho zaměstnání u žalobce na pozici obchodního zástupce nebylo uzavření smlouvy o studiu. 5. Soud se při rozhodování nejprve zabýval povahou listiny ze dne 29. 3. 2018 označené jako Zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Z obsahu této listiny vyplývá vědomost žalovaného o existenci jeho neuhrazeného závazku vůči žalobci ze smlouvy o studiu, jakož i o jeho výši a dále závazek žalovaného tento dluh v plné výši uhradit. Jestliže žalovaný takto specifikoval svůj dluh vůči žalobci co do důvodu vzniku i co do jeho výše, aniž by dal jakkoliv najevo, že s důvodem či s výší dluhu nesouhlasí a jestliže se naopak zavázal dluh v plné výši vyrovnat ve stanovené lhůtě, lze dle názoru soudu tento jeho projev vůle vyložit podle jeho obsahu jako uznání dluhu z titulu dlužného školného ze smlouvy o vzdělávání. Tomu nasvědčuje i prohlášení žalovaného učiněné při jednání soudu dne [datum], ze kterého vyplývá, že i on chápal tento dokument jako uznání dluhu, přičemž k podpisu došlo bez toho, že by byl na něj vyvíjen nějaký nátlak. 6. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Uznání dluhu má kromě skutečnosti, že jím dochází k prodloužení délky promlčecí doby, i ten důsledek, že se jím zakládá vyvratitelná domněnka existence dluhu v době uznání. Faktickým důsledkem této skutečnosti je to, že uznáním dluhu přechází důkazní břemeno v případném soudním řízení na dlužníka. Věřitel tedy nemusí v soudním řízení prokazovat existenci důvodu vzniku žalovaného dluhu, ani jeho výši. Je to naopak dlužník, kdo musí v řízení prokázat, že důvod vzniku žalovaného dluhu tu ve skutečnosti buď vůbec není, nebo že dluh není v takové výši, jak by to vyplývalo z uznání dluhu. Bylo tedy na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dluh nevznikl buď zcela, nebo ne v plné výši. 8. Jestliže se žalovaný brání tvrzením, že uzavření pracovní smlouvy u žalobce bylo podmíněno uzavřením smlouvy o studiu, přičemž školné mělo být hrazeno z vyplácených odměn, bylo na žalobci, aby existenci takové podmínky nejen tvrdil, ale též prokázal. Tato povinnost vyplývá nejen ze skutečnosti, že v důsledku uznání dluhu došlo k přechodu důkazního břemene na žalovaného, ale též ze samotného ustanovení § 101 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), ze kterého vyplývá, že účastníci řízení jsou povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř) a plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.) Soudní praxí je ustáleně přijímán názor, že procesní strana nese důkazní břemeno ohledně skutečností, jež odpovídají skutkovým znakům právní normy, která je procesní straně příznivá, resp. právní normy, na jejímž základě uplatňuje procesní strana své právo. Jestliže tedy žalovaný dovozuje z jím tvrzených skutečností pro sebe v řízení příznivý výsledek, bylo na něm, aby soudu označil důkazy prokazující jím tvrzené skutečnosti, a to takovým způsobem, aby je soud v následném řízení mohl reálně provést. Uvedené je odrazem zásady, že soud může rozhodovat jen na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu, nikoliv jen na základě nijak nepotvrzených (a protichůdných) tvrzeních účastníků. Soud proto žalovaného o této povinnosti opakovaně poučil a stejně tak jej poučil o možném neúspěchu ve sporu v případě neunesení důkazního břemene o jím tvrzených skutečnostech. K výzvě soudu žalovaný navrhl provést důkaz svědeckou výpovědí, svědka však označil toliko obecně, takže soud by nemohl takového svědka vypátrat a předvolat k jednání. Soud proto žalovaného opětovně poučil o tom, že je třeba důkaz označit takovým způsobem, aby byl v soudním řízení proveditelný. Na toto poučení soudu však již žalovaný blíže nereagoval. Důkazní břemeno ohledně tvrzených skutečností tak žalovaný i přes výzvu a poučení soudu neunesl. Pro úplnost soud podotýká, že tvrzení žalovaného se jeví jako nepravděpodobné i proto, že žalobce v řízení doložil, že v případě jiného svého zaměstnance na pozici, na jaké pro něj pracoval i žalovaný, nebylo podmínkou získání pracovního místa studium na škole žalobce. 9. Soud tak při rozhodování vycházel ze zjištěného skutkového stavu, tedy ze skutečnosti, že žalovaný svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše. Žalobce přitom dluh přepočetl na českou měnu částkou nižší, než kolik by přepočet činil podle kurzu aktuálního v době vystavení faktury. Při absenci způsobilých důkazů k prokázání skutkových tvrzení žalovaného je však nárok žalobce důvodný i bez tohoto uznání, neboť z provedeného dokazování a vyjádření účastníků vyplývá, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena smlouva o studiu, že studium bylo zpoplatněno školným v žalované výši, a že žalovaný ke studiu skutečně nastoupil, přičemž sjednané školné žalobce neuhradil. Soud proto podané žalobě opětovně vyhověl, a to včetně nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, neboť tím, že žalovaný dluh ani z části neuhradil ve lhůtě uvedené v uznání dluhu (tedy do 5. 4. 2018), dostal se následujícího dne do prodlení s plněním peněžitého dluhu a v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku tak má žalobce nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zároveň soud umožnil žalovanému při projevené ochotě dluh splatit a v zájmu nenavyšování pohledávky o náklady exekučního řízení úhradu dluhu v přiměřených měsíčních splátkách. Nebude-li některá ze splátek uhrazena řádně a včas, stane se tím splatnou zbývající neuhrazená část dluhu a žalobce se může domáhat jeho splnění cestou exekuce. 10. Žalobce byl ve věci úspěšný v plném rozsahu, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří odměna za právní zastoupení dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 10 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, porada s klientem dne 8. 2. 2019, sepis vyjádření k odporu žalovaného, účast u soudního jednání dne 9. 4. 2019, porada s klientem dne 16. 5. 2019, sepis vyjádření k odvolání žalovaného dne 17. 5. 2019, vyjádření k výzvě soudu ze dne 10. 10. 2019 a ze dne 31. 1. 2020, účast u soudního jednání dne 15. 4. 2020) po 2 180 Kč