5 C 139/2018 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem ze dne 31. 12. 2015 a doplněným dne 3. 3. 2016, 19. 9. 2018 a 13. 9. 2019 domáhal se žalobce proti žalovaným 1), 2) za účasti vedlejšího účastníka kromě jiného i určení, že žalovaný 2) je vlastníkem pozemku parcela [číslo] lesní pozemek a pozemku parc. [číslo] lesní pozemek, to vše v k.ú. [okres] – [obec], [územní celek]. Žalobce je církevní právnickou osobou, evidovanou v rejstříku právnických osob pod č. ev. [číslo]. Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (ZMV) má žalobce také postavení oprávněné osoby podle tohoto zákona. Žalobce byl vlastníkem nemovitých věcí, pozemků a staveb zapsaných v knihovní vložce [číslo] moravských zemských desek označených jako [označení] (česky [označení]) [číslo ] a [označení ] (česky [označení]) kromě jiného i parcely [číslo]. V současné evidenci je tato parcela označena tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. V rozhodném období podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi bylo s výše uvedenými nemovitými věcmi nakládáno ze strany státu způsobem zakládajícím podle zákona ZMV vznik majetkové křivdy žalobce. Jedná se podle zápisu na straně [číslo ] knihovní vložky [číslo] [anonymizováno], [číslo] ze dne [datum] a poznámky podrobení majetku revizi první pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947 Sb., a zamyšlené převzetí. ZMV stanoví v § 5 písm. a) jako jednu z majetkových křivd odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. K podmínce bez náhrady žalobce uvádí, že z dostupných historických materiálů zveřejněných na stránkách Národního archívu ČR vyplývá, že k vyplacení náhrad za revidovaný majetek nedošlo. Jedná se o usnesení vlády [číslo] o vypořádání závazku na zemědělském majetku převzatém v rámci pozemkových reforem, kdy v důvodové zprávě se uvádí, že„ od vyplacení náhrad původním vlastníkům se upouští, neboť by to bylo v rozporu s politikou zatlačování kapitalistických živlů na vesnici.“ V návrhovém materiálu [číslo jednací] se uvádí, že s ohledem na výše uvedený rozpor s politikou zatlačování nebylo provedeno ani ocenění revidovaného majetku. Placení náhrad za revidovaný majetek podle usnesení vlády [číslo] se vyplacení náhrad má týkat pouze cizinců, neboť„ Československo se musí řídit mezinárodními dohodami“. V tomto případě připadá také ev. v úvahu důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. k ) ZMV převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu, neboť nebyly splněny všechny podmínky uvedené v zákoně č. 142/1947 Sb. Žalovaná 1) svým prohlášením ze dne 12. 7. 1999 podala návrh na zápis vlastnického práva mimo jiné k pozemkům, které jsou předmětem této žaloby. V tomto prohlášení uvádí, že na ni přešlo vlastnické právo podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., podle tohoto ustanovení přechází s účinností tohoto zákona (ZMO), tj. 24. 5. 1991 z majetku ČR do vlastnictví obcí ty věci, ke kterým k 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce za podmínky, že s tímto majetkem ke dni účinnosti ZMO skutečně hospodařili. V návrhu provedeném žalovanou 1) není žádné vyjádření nebo prohlášení, že je splněna zákonná podmínka natož aby ji příslušný katastrální úřad jakkoliv vyzval a požadoval její prokázání, ačkoliv je to jeho zákonná povinnost. V § 4 odst. 2 ZMO, kdy celý tento paragraf vylučuje určitou skupinu z rozsahu majetku uvedeném v § 1-3 uvádí, že z této skupiny majetku je vyloučen majetek, k jehož vydání uplatní nárok oprávněná osoba podle zvláštního právního předpisu. Podle tohoto ustanovení do vlastnictví obcí nepřecházejí věci z vlastnictví [země], k jejímuž vydání uplatní nárok oprávněná osoba podle zvláštního předpisu. Prohlášení žalované 1) je tedy v rozporu se zákonem a zápisy provedené [úřad] [anonymizována dvě slova] [obec] způsobily převod historického majetku církve do vlastnictví jiné osoby v rozporu s § 29 zákona č. 229/1991 Sb., resp. § 3 zákona č. 92/1991 Sb. Pokud se týká případného vydržení vlastnictví žalovanou 1), taková námitka nemůže obstát, protože vydržení předpokládá dobrou víru toho, kdo věc drží, že je jejím oprávněným držitelem. Žalovaná 1) však sama svými prohlášeními způsobila tento závadný stav a nemůže tak těžit ze svého protiprávního jednání a dobrá víra jí nesvědčí. § 18 odst. 1 ZMV zakládá zvláštní skutkovou podstatu obnovy vlastnictví státu v případech, kdy původní majetek oprávněných osob byl převeden nebo přešel z vlastnictví státu do vlastnictví jiných osob. Žalobce je tedy toho názoru, že je aktivně legitimován, jak je uvedeno v § 18 odst. 1 ZMV. Předmět žaloby je tak v souladu s § 18 odst. 1 ZMV, protože pozemky jsou původním majetkem žalobce a před účinností ZMV byly převedeny nebo přešly v rozporu s blokačními paragrafy do vlastnictví žalované 1). Žalobce dále poukázal na to, že k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [okres] [obec], ze kterého vznikly pozemky parc. [číslo] v k.ú. [okres] nemělo [územní celek] ani jeho právní předchůdce k 24. 5. 1991 právo hospodaření. Knihovní vložka [číslo] k.ú. [okres] – [obec] obsahuje parcelu [číslo ], která je uvedena pod pořadovým [číslo] jako les. Tato knihovní vložka, tedy i parc. [číslo] byla od 13. 1. 1959 vedena na československý stát, správu státních lesů a od 22. 2. 1964 na státní lesy – [závod] [anonymizována dvě slova] [obec], kdy na stát s právem hospodaření pro [závod] [anonymizována dvě slova] [obec] byla tato knihovní vložka vedena až do nejméně 3. 1. 1995, o čemž svědčí identifikace parcel, zakázka [číslo] z [datum], která byla vyhotovena [úřad] [anonymizována dvě slova] [obec]. Toto výslovně prokazuje výpis z pozemkové knihy v.z [číslo], kde je parcela [číslo] uvedena na druhé straně listu s tím, že vlastník je zde na první straně listu uveden [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (tedy [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno] [okres]). Také dle evidence nemovitosti, kdy podle katastru nemovitosti je vpravo nahoře uvedeno, že se jedná o list vlastnictví [číslo ], tedy pro [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] K samotnému faktickému hospodaření v tomto lese nebylo žalovaným 1) ničeho založeno, naopak ohlášení [územní celek] [číslo] prokazuje, že právo hospodaření bylo pro [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] vedeno nejméně od 22. 2. 1964 až do předmětného prohlášení datovaného 12. 7. 1999, a že do tohoto data také fakticky na pozemcích hospodařily [právnická osoba ] [anonymizováno]. K novým tvrzením žalovaného 1), že předmětné pozemky nabyl dle § 2a zákona č. 172/1991 Sb., nikoliv dle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. pak žalobce uvádí, že ze strany žalovaného 1) se jedná pouze o pokus překlenout prokázané nesplnění podmínek § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Podle předložených důkazů je zřejmé, že faktické hospodaření do roku 1949 ze strany žalovaného 1) neprobíhalo. S ohledem na provedené důkazy [územní celek] nenabylo a nemohlo nabýt pozemky, které jsou předmětem žaloby podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb., neboť z důkazů vyplývá, že [územní celek] se nestalo vlastníkem předmětných pozemků do 31. 12. 1949 a do tohoto data ani jejich uživatelem, protože pozemek [číslo ] [anonymizováno], ze kterého současné pozemky parc. [číslo] v k.ú. [okres] – [obec] pochází, byl odepsán z vlastnictví žalobce až dne 18. 8. 1959, a to na základě zápisu ze dne 19. 1. 1952, to už však obce neexistovaly (zanikly k 31. 12. 1949) a byly nahrazeny státem národními výbory jako orgány státní správy) a nemůže se jednat o historické vlastnictví obce. Nejedná se o majetek, na kterém by [územní celek] jako na svém reálně fakticky hospodařilo a bylo schopno výkonu vlastnických práv, aby bylo možné nabytí dle § 1 (hospodaření k 24. 5. 1991) či § 2a (hospodaření a faktické převzetí nejpozději k 31. 12. 1949). Žalobci byl předmětný pozemek [číslo ] [anonymizováno] odejmut zápisem z 19. 1. 1952 potvrzením odboru zemědělského Rady ONV Znojmo ze dne 4. 12. 1952 a usnesením [soud] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum], vydanou dle revize první pozemkové reformy zákon č. 142/1947 Sb., ve znění vládního nařízení č. 124/1951 Sb., a vládního nařízení č. 97/1952 Sb. Dle § 2a mohl žalobce nabýt majetek jen za splnění podmínky faktického vydání a hospodaření do konce roku 1949. Žádné účetní knihy, zprávy o prodeji dřeva ani nic podobného však žalobce nepředložil, protože ani předložit nemohl, neboť v daných lesích, které jsou předmětem žaloby, do roku 1991 vůbec nehospodařil. Skutečnost, že bylo naopak prokázáno, že pozemky fakticky nebyly vydány do konce roku 1949, ale až státu v roce 1952 zápisem, plně odpovídá také judikatuře Ústavního soudu, kde Nejvyšší soud v obdobném případě jednoznačně stanovil, že nejenom, že by obec musela prokázat, že se stala vlastníkem předmětných pozemků do 31. 12. 1949 (kdy zápisy v zemské desce [číslo]