9 C 40/2017-477 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem doručeným soudu dne 14. 2. 2017 se zástavní věřitel domáhal rozhodnutí, kterým by soud nařídil soudní prodej zastavených nemovitostí: pozemku parcela [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], u [stát. instituce], [stát. instituce], když tyto nemovitosti jsou ve vlastnictví zástavního dlužníka. K odůvodnění uvedl, že dne [datum] byla mezi zástavním věřitelem a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] - úvěrovými dlužníky, uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo], na jejímž základě zástavní věřitel poskytl úvěrovým dlužníkům hypoteční úvěr ve výši 1 225 000 Kč. Úvěr byl čerpán úvěrovými dlužníky dne 15. 12. 2008. Podle Oznámení k úvěrové smlouvě ze dne 16. 12. 2008, na jehož základě měli úvěroví dlužníci provádět pravidelné měsíční splátky, a to vždy k 20. dni v měsíci, měl být úvěr splacen nejpozději do 20 let od první splátky. Dluh úvěrových dlužníků z úvěrové smlouvy vůči zástavnímu věřiteli byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví zástavního dlužníka. Zástavní smlouva k těmto nemovitostem reg. [číslo] byla uzavřena dne [datum], zástavcem byl úvěrový dlužník [jméno] [příjmení]. Úvěroví dlužníci svůj závazek ze smlouvy neplnili dle podmínek úvěrové smlouvy, nejstarší splátka, jež nebyla řádně zaplacena, byla splatná ke dni [datum]. Výše splatného dluhu úvěrových dlužníků ke dni [datum] včetně, činí celkem 1 383 828,30 Kč, z toho jistina 1 089 957,40 Kč, úrok 213 775,88 Kč, úrok z prodlení 23 797,02 Kč a poplatky 56 298 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěroví dlužníci svému závazku z úvěrové smlouvy nedostáli, rozhodl se zástavní věřitel, pro podání návrhu na soudní prodej zástavy, jejímž předmětem jsou výše uvedené nemovitosti. Zástavní dlužník namítal, že zástavní věřitelka neosvědčila předloženými listinami skutečnosti rozhodné pro splnění podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy, že zástavní dlužník smlouvu o úvěru ani zástavní smlouvu nepodepsal, nedal k tomu souhlas a ani o tom nevěděl, že zástavní smlouva je neplatná a byla uzavřena s nevlastníkem. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z předložené smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. [číslo] ve výši [částka], ve smyslu ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, bylo zjištěno, že ji dne [datum] uzavřel zástavní věřitel a úvěroví dlužníci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z výpisu zástavního věřitele bylo zjištěno, že částka byla úvěrovými dlužníky čerpána dne [datum]. K zajištění pohledávky ze Smlouvy o úvěru reg. [číslo] byla mezi zástavním věřitelem a úvěrovými dlužníky uzavřena ve smyslu § 152 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále o. z.), dne [datum] zástavní smlouva k nemovitostem. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav ke dni [datum] je zřejmé, že vlastníkem nemovitostí byl zapsán na [list vlastnictví], pro k. ú. [obec] u [obec] úvěrový dlužník [jméno] [příjmení]. Z tohoto výpisu je rovněž patrné, že nabývacím titulem k Nemovitostem byla kupní smlouva ze dne [datum], zástavní právo smluvní k zajištění uvedené pohledávky zástavního věřitele bylo k nemovitostem zapsáno do katastru nemovitostí dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 22. 10. 2015, č. j. [číslo jednací] bylo pravomocně určeno, že [celé jméno zástavního dlužníka] žalovaný jako zástavní dlužník je výlučným vlastníkem nemovitostí. Z odůvodnění se podává, [jméno] [příjmení] (úvěrový dlužník) nejednal ve styku s [celé jméno zástavního dlužníka] poctivě, vmanipuloval ho do situace, kdy [celé jméno zástavního dlužníka] v důvěře jednal ke své újmě, uzavřel kupní smlouvu na nemovitosti s tím, že věřil, že mu budou do tří dnů vráceny. [příjmení] [celé jméno zástavního dlužníka] nesměřovala k převodu nemovitostí, nebyla vážná, a proto byla kupní smlouva dle ust. § 37 odst. 1 o. z. absolutně neplatná a nemohla vyvolat žádné právní následky a nemohlo dojít ani k přechodu vlastnického práva na [jméno] [příjmení]. Žaloba byla podána soudu dne [datum]. Rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl uvedený rozsudek Okresního soudu ve [obec] potvrzen. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu [datum] bylo zjištěno, že vlastníkem nemovitostí byl na [list vlastnictví], k. ú. [obec] [obec] [celé jméno zástavního dlužníka] - žalovaný jako zástavní dlužník, právě na základě výše uvedených rozsudků. Z výpisů zástavního věřitele o pohybu na úvěrovém účtu je zřejmé, že úvěroví dlužníci svému závazku ze smlouvy o úvěru nedostáli. Tím, že neuhradili řádně a včas svůj dluh, vzniklo zástavnímu věřiteli na základě zástavní smlouvy právo uspokojit svou pohledávku za zástavními dlužníky soudním prodejem zástavy. Okresní soud ve [obec] svým rozhodnutím ze dne [datum] zamítl návrh na nařízení prodeje zástavy, tak jak je požadováno v žalobě. Dle závěru soudu prvého stupně nebyly splněny podmínky pro nařízení soudního prodeje nemovitosti, vzhledem k tomu, že vlastník nemovitosti, který uzavřel zástavní smlouvu, své vlastnické právo ztratil, to se obnovilo ex tunc a vlastníkem se stal žalovaný. Proti rozhodnutí Okresního soudu ve [obec] žalobce podal odvolání, kdy Krajský soud v [obec] svým rozhodnutím ze dne [datum] usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Krajský soud v [obec] mimo jiné ve svém rozhodnutí poukázal na to, že pokud byla absolutně neplatná kupní smlouva mezi nynějším zástavním dlužníkem, tedy žalovaným a panem [jméno] [příjmení] pak je tedy i zástavní smlouva neplatná, proto bylo rozhodnutí Okresního soudu ve [obec] potvrzeno. Proti rozhodnutí Krajského soudu v [obec] žalobce podal dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky Nejvyšší soud České republiky svým rozhodnutím ze dne [datum] usnesení Krajského soudu a usnesení Okresního soudu ve [obec] zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu ve [obec] k dalšímu řízení. Ve svém rozhodnutí pak Nejvyšší soud České republiky stanovil závazné pokyny pro Okresní soud ve [obec], ze kterých musí při svém rozhodnutí vycházet. Podle § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Podle § 354 z. ř. s., řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. Podle § 355 z. ř. s., účastníky jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích, v první fázi jde o řízení o soudní prodej zástavy, která je zahájena podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy a které končí rozhodnutím soudu, kterým bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přichází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle § 358 odst. 3 z. ř. s . V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fáze soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje a kdo je zástavním dlužníkem, jiné další skutečnosti nejsou, jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty prvé z.ř.s. pro toto řízení významné. Žádné další jiné skutečnosti se v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují. Pro nařízení prodeje zástavy se tedy vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny skutečnosti, které vyžaduje zákon. Podle závěru Nejvyššího soudu České republiky v této věci vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy, je určena okruhem řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 věta prvá z.ř.s, kdy se vyžaduje tedy pouze osvědčení a nevyžaduje tedy to potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajících se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 věta první z.ř.s. Neumožňuje to tedy soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení je charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Návrhu nemůže být vyhověno pouze v případě, že zástavní věřitel nedoloží některou z okolností, kterou mu zákon stanoví v § 358 odst. 1 věta první z.ř.s. Dále soud vzal v úvahu také to, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí jednoznačně uvedl, že v první fázi soudního prodeje zástavy se tedy neprovádí žádné dokazování, nelze tedy se zaobírat žádnými námitkami ze strany zástavního dlužníka a ke zpochybnění uplatnění námitek, které jsou důvodné, může dojít až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkonu rozhodnutí (exekuční řízení) prodejem zástavy. V tomto řízení je pak možné