4 C 185/2021-75 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 23. 3. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 67.653,67 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly VOP. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán do limitu ve výši 55.000 Kč, žalovaný byl povinen platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení věřitele, ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 18,9 % ročně a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu dle platného sazebníku původního věřitele. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek přes upomínky vyrovnán nebyl, proto původní věřitel převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 11. 2019 na evidenční účet pohledávek a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil úrok z úvěru 866,25 Kč, úrok z prodlení 1.741,79 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl od následujícího dne úročen úrokem ve výši 18,9 % ročně a současně úrokem z prodlení v zákonné výši. Pohledávka byla postoupena ze strany původního věřitele žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 s účinností k 1. 12. 2020. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 1. 11. 2019 do dne postoupení pohledávky dne 1. 12. 2020 byla ze strany žalovaného uhrazena platba dne 2. 3. 2020 v částce 1.292 Kč, jež byla započtena na úrok z prodlení. Za období od postoupení pohledávky do podání žaloby nebylo žalovaným hrazeno ničeho. Žalobce požaduje uhrazení dlužné jistiny ve výši 67.653,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 7.147,42 Kč, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 12.300,15 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky. Dále žalobce požaduje zaplacení úroku z úvěru ve výši 18,9% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 67.653,67 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky jistiny ve výši 67.653,67 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou dne 3. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl o žalobě na základě výsledků provedeného dokazování. 3. Ze smlouvy o sporožirovém účtu z [datum] má soud za prokázané zřízení účtu č. [bankovní účet] původním věřitelem pro žalovaného. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru na sporožirovém/osobním účtu z [datum], ve znění dodatku ke smlouvě o kontokorentním úvěru z [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným vzal soud za prokázané uzavření smlouvy, kterou se zavázal poskytnout úvěr na bankovním účtu do výše 55.000 Kč, úroková sazba je pevná ve výši 18,9 % ročně, splácení v termínech a částkách dle svého uvážení, úvěr musí být splacen v plné výši vč. úroků a cen nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Při splnění této podmínky je klient oprávněn opětovně čerpat úvěr až do sjednané výše, a to opakovaně. Dle výpisů původního věřitele za období 1. 3. 2017 – 31. 3. 2017 byl účet vzhledem ke kontokorentu povoleně přečerpáván. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Dle poslední výzvy před podáním žaloby z 3. 11. 2019 byl žalovaný ze strany původního věřitele vyzván k úhradě dlužné částky, kdy nepovolené přečerpání činilo 67.653,67 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 12. 2020 má soud za prokázané oznámení postoupení dlužníku ze strany původního věřitele. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě z 3. 2. 2021 má soud za prokázané, že by ze strany žalobce žalovaný vyzván k úhradě. 4. S ohledem na znění § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je nutno posuzovat nárok na plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené před dnem 1. 1. 2014, jakož i nároky z porušení smlouvy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to za současného použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. 5. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 504 téhož zákona je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 6. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána důvodně. Soud má za prokázané, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obch. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Původní věřitel poskytl na základě smlouvy žalovanému úvěr ve formě kontokorentu, který žalovaný čerpal a zavázal se v případě čerpání tyto prostředky splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku a poplatků. Povinnosti si však žalovaný řádně neplnil, věřitel přikročil v souladu s obchodními podmínkami k zesplatnění celé dlužné částky. Aktivní legitimaci žalobce lze odvodit od smlouvy o postoupení pohledávek, kdy postoupení bylo žalovanému oznámeno a ani žalobci žalovaný na pohledávku ničeho nehradil. Soud vyhověl žalobě jak co do částky jistiny a smluvního úroku, tak i co do zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného (obou částečně kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky žalobci) v souladu s § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Postoupení pohledávky žalobci, které zakládá jeho aktivní věcnou legitimaci k vedení sporu, bylo učiněno v souladu s § 1879 o. z. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl ve věci plně úspěšný, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 3.820 Kč (§ 11 odst. 1) celkem 11.460 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3), celkem 900 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 2.595,60 Kč, a zaplacený soudní poplatek 2.707 Kč, celkem 17.662,60 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.