7 C 244/2021-62 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 10.717,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.443,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 596,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 420,44 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6.443,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 12.302 Kč, což byla zápůjčka 7.000 Kč a souhrnný poplatek 5.302 Kč v pravidelných hotovostních splátkách tak, že zaplatí 45 týdenních splátek po 274 Kč do rukou oprávněné osoby původního věřitele, poslední splátka byla splatná 5. 2. 2019. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 29 % ročně. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně nesplnil, na plnění dluhu provedl částečnou úhradu ve výši 1.122 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Žalovaný dluží nesplacenou jistinu 6.443,54 Kč, souhrnný poplatek 4.274,15 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně pro účely řízení částečně kapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši ke dni postoupení pohledávky, tedy [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne [datum] a předžalobní výzvou 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu. 2. Žalobkyně k doplnění žaloby uvedla, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, pro účely uzavření smlouvy byly předloženy osobní doklady, pracovní smlouva, tři výplatní pásky za období říjen a listopad 2018, ve veřejně dostupných rejstřících bylo ověřeno, že u žalovaného neprobíhalo insolvenční řízení. Žalovaný prohlásil, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek, žije v nájmu, je ženatý, nemá vyživovací povinnost, není vlastníkem automobilu, nemá úvěr z kreditní karty a jiné zápůjčky, v zákaznické kartě ze dne [datum] uvedl čistý měsíční příjem 11.445 Kč a další čisté příjmy domácnosti 23.000 Kč, odhadované měsíční výdaje 3.000 Kč, k dalším příjmům a měsíčním výdajům nepředložil žádné doklady. Podle žalobkyně řádně doložil úvěruschopnost s tím, že jeho příjmy umožňovaly řádné plnění splátek z uzavřených smluv. 3. Žalovaný se k doručené žalobě písemně nevyjádřil, k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedených dokazování. 4. Z písemné smlouvy o zápůjčce - [název zápůjčky] v hotovosti ze dne [datum], [číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem formulářová smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaný podepsal smlouvu o zápůjčce. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které původní věřitel žalovanému půjčil částku 7.000 Kč, zápůjčka byla žalovanému vyplacena v hotovosti, žalovaný se zavázal půjčku vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 12.302 Kč v 45 týdenních splátkách po 274 Kč v hotovosti k rukám pověřené osoby, první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Z tabulky umoření bylo prokázáno, že žalovaný na úhradu dluhu nepravidelnými platbami uhradil celkem 1.122 Kč, poslední platbu ve výši 300 Kč zaplatil dne 5. 2. 2019. 5. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedl a doložil, že pracuje jako truhlář s měsíčním příjmem 11.445 Kč, jeho měsíční výdaje činily 3.000 Kč, žalovaný uvedl další čistý měsíční příjem domácnosti 23.000 Kč, neměl žádné závazky a neměl vyživovací povinnosti. Žalovaný původnímu věřiteli uvedl a doložil platný občanský průkaz, dvě výplatní pásky za říjen a listopad 2018, pracovní smlouvu z ledna 2012. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má učňovské vzdělání, bydlel v nájmu, v kartě byl uveden další čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 23.000 Kč, který nebyl ověřen. Žalovaný neměl kreditní kartu, neměl zápůjčky u jiných společností a byl majitelem bankovního účtu. 6. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že předmětné pohledávky byly smluvně postoupeny žalobkyni s účinností ke dni [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle skutkových tvrzení žaloby, jejího doplnění a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně a důsledně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze kartu zákazníka, ve které obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení] vyplnila osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného s doložením pracovní smlouvy a platného občanského průkazu, v době před uzavřením smlouvy žalovaný pracoval jako truhlář s doloženým měsíčním čistým příjem 11.445 Kč, žalovaný uváděl další příjmy, které nebyly obchodní zástupkyní vůbec ověřeny, byl ženatý, neměl vyživovací povinnost, uvedl své odhadované měsíční výdaje ve výši 3.000 Kč. U ženatého zaměstnance, který bydlí v nájmu, jsou uvedené výdaje zcela nedostatečné a neodpovídající cenové úrovni roku 2018. Soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že úvěrová smlouva ve formulářové podobě byla uzavřena téhož dne, ve kterém byla vyplněna předložená zákaznická karta. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr 7.000 Kč, dle přehledu splátek žalovaný platbami v hotovosti a na účet zaplatil celkem 1.122 Kč. Proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni pouze rozdíl mezi poskytnutou zápůjčkou a zaplacenými splátkami, tedy částku 5.878 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odstavec 1 o. s. ř.). 9. Ve zbývající části ohledně zaplacení nesplacených smluvních poplatků, kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaného úroku z prodlení a úroku ve výši 29 % ročně z žalované nesplacené jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 10. Nesplacením jistiny se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 o. z., žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., soud žalobě vyhověl i v části žalovaného úroku z prodlení ve výši odpovídající zákonné úpravě ode dne následujícího po datu poslední splátky, tedy ode dne 6. 2. 2019. Listinnými důkazy byla řádně prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve věci. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle celkového výsledku řízení byl ve věci úspěšný žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.