11 C 191/2022-20 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 29. 9. 2022. Návrhem se žalobkyně domáhala zvýšení výživného od žalovaného, a to na částku 6 000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 9. 2022, když o výživném bylo naposledy rozhodnuto [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka], a to v té době bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně 3 500 Kč měsíčně. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že zahájila studium na [univerzita] [anonymizováno] v [obec], obor dějepis, se zaměřením na vzdělávání pro střední školy a v souvislosti s tímto studiem má zvýšené finanční náklady. Tyto spočívají v nákladech za ubytování, které činí 4 000 Kč měsíčně, dopravu 500 Kč měsíčně, dále je žalobkyně nucena pořídit si předplatné MHD ve výši 1 660 Kč, kartu ISIC 270 Kč a stravuje se ve školní jídelně, kde je strava nyní zdražena ze 700 Kč měsíčně na nynějších 2 000- 2 500 Kč měsíčně. Dále se musí žalobkyně celodenně stravovat a pořizovat studijní materiály. 2. Žalovaný se ve svém vyjádření ze dne 17. 10. 2022 písemně vyjádřil tak, že souhlasí se zvýšením výživného na 4 000 Kč, neboť má průměrný měsíční příjem od 22 353 Kč do 23 997 Kč v loňském a letošním roce. Dále si platí stavební spoření 1 000 Kč a má vyživovací povinnost ke svému synovi [jméno], na kterého přispívá výživou 3 000 Kč měsíčně. Do zaměstnání dojíždí a musí se rovněž stravovat a hradit náklady se svým bydlením. 3. Při nařízeném jednání žalovaný připustil, že na samotné hranici jeho možností by bylo přispívat na výživu žalobkyně částkou 5 000 Kč měsíčně. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalovanému byla stanovena tímto rozsudkem povinnost platit na již zletilého [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně. 4. Z potvrzení o výši příjmů nynějšího zaměstnavatele žalovaného soud zjistil, že tento za rok 2021 měl průměrnou měsíční mzdu 22 354,50 Kč čistého a za období leden 2022 až září 2022 měl žalovaný průměrný měsíční příjem 23 997 Kč. 5. Ze zprávy [univerzita] [anonymizováno] v [obec] soud zjistil, že žalobkyně je posluchačkou 1. ročníku bakalářského studia, studijního programu Dějepis se zaměřením na vzdělávání pro střední školy, zápis do řádného studia proběhl dne 2. 9., studium je prezenční. Ze zprávy téže vysoké školy ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je ubytována na kolejích této univerzity, kde cena za ubytování je stanovena 130 Kč za noc, žalobkyně podala žádost o ubytovací stipendium. 6. Shodným tvrzením účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) soud zjistil, že výživné na žalobkyni bylo naposledy stanoveno 9. 7. 2020, a to na částku 3 500 Kč, v době, kdy žalobkyně byla posluchačkou střední školy. 7. Žalobkyně jako účastnice řízení uvedla, že se žalovaným nějak nekomunikuje, viděla ho naposledy, když jí bylo 10 nebo 11 let. Zvýšení výživného navrhuje proto, že se jí zvýšily v souvislosti s nynějším vysokoškolským studiem. Každý týden dojíždí z místa svého bydliště v [obec] do [obec]. Musí si nakupovat léky, trpí vypadáváním vlasů, kupuje si nutnou kosmetiku, nosí dioptrické brýle s mínusovými dioptriemi. Platí si knihovnu, koupila si nový notebook v ceně 16 000 Kč. Žalobkyně podstoupila [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována tři slova], za tento zákrok zaplatila 1 000 Kč. 8. Z webových stránek Úřadu práce ve [obec] soud zjistil, že v kvalifikaci, místě a čase, bydliště žalovaného je průměrný měsíční výdělek v jeho oboru od 22 000 do 26 000 Kč hrubého. 9. Soud při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 10. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 11. Podle ustanovení § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 12. Podle ustanovení § 921 odst. 1 občanského zákoníku výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. 13. Ustanovení § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 14. Podle ustanovení § 913 odst. 2 věta první občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 15. Po právní úvaze a provedeném dokazování soud dochází k závěru, že je třeba postavit do rovnováhy oprávněné potřeby žalobkyně, která není schopna sama se živit, neboť se připravuje vysokoškolským studiem na své budoucí povolání. Veškeré její náklady, které uvedla jsou náklady nutnými, nepostradatelnými, neboť bylo prokázáno, že jen samotné ubytování stojí 4 000 Kč měsíčně, žalobkyně je nucena se stravovat a mít k dispozici nutné studijní pomůcky jako je notebook, studijní materiály, má nutné náklady na dopravu, všechny tyto náklady jsou náklady nutnými, prokázanými a nepostradatelnými a vystihují potřeby žalobkyně. 16. Na straně žalovaného soud zjistil, že jeho možnosti jsou zcela vyčerpány, neboť ve svém kvalifikaci vyučeného zedníka dosahuje výdělku mírně nad průměrem této kvalifikace v místě a čase. Žalovaný má nutné náklady na svoje živobytí, otop a média se svojí současnou manželkou, má vyživovací povinnost k dalšímu synu [jméno] ve výši 3 000 Kč měsíčně. Pokud sám žalovaný připustil, že je na hranici možností platit 5 000 Kč výživného, soud konstatoval, že tato jeho vůle vystihuje jednak jeho možnosti a jednak veškerá zákonná hlediska podřaditelná pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a není v jeho možnostech platit na žalobkyni 6 000 Kč měsíčně, ač toto výživné by dle názoru soudu bylo nanejvýš potřebné vzhledem k vysokým nákladům na studijní náklady a život žalobkyně. Soud se tedy ztotožňuje s vůlí žalovaného platit 5 000 Kč měsíčně a této jeho vůli přitakal jako maximálně možnému řešení. 17. Ježto výživné bylo po právu žalováno od počátku studia a od tohoto okamžiku má být placeno, soud stanovil doplacení výživného od tohoto data nejmírnějším možným způsobem pro žalovaného a jediným možným pro žalobkyni. 18. Účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť z obsahu spisu nevyplynulo, že by komukoliv z účastníků jakékoliv náklady vznikly (§ 142 odst. 1 a contr o.s.ř.).