11 C 272/2021-38 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 24. 9. 2021. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena nájemní smlouva, předmětem této nájemní smlouvy byl byt v domě [adresa] v obci [obec], smlouva byla uzavřena dne [datum] a [datum], kdy žalovaní vystupovali jako společní nájemci. Bylo sjednáno měsíční nájemné ve výši 8 000 Kč, žalovaní neuhradili nájemné za měsíc, červen, červenec a srpen 2021, tedy za každý z těchto měsíců 8 000 Kč, žalobce se domáhá zaplacení tohoto nájemného, a dále dle čl. 7 smlouvy se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši tříměsíčního nájemného, tedy rovněž 24 000 Kč. Veškeré tvrzené skutečnosti žalobce prokázal listinnými důkazy. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci obecně pod ust. § 2201 obč. zák., kde je uvedeno, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. A dále soud podřadil situaci pod ust. § 2217 odst. 1 věta první téhož obč. zák., kde je uvedeno, že nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy. Zvláštním způsobem pak soud podřadil situaci pod ust. § 2246 odst. 1 a 2 obč. zák., o nájmu bytu, kde je uvedeno, že strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek. Zde soud nalezl, že výše nájemného a plnění za služby spojené s užíváním bytu byly dohodnuty ve smlouvě. Žalovaní zůstali žalobci nájemné dlužni, a proto soud žalobě přisvědčil. Účastníci si smluvně ujednali pro případ nesplnění povinnosti smluvní pokutu, tuto situaci soud podřadil pod ustanovení § 2048 věta první obč. zák., kde je uvedeno, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zvláštním způsobem je smluvní pokuta pro daný případ upravena ustanovením § 2254 odst. 1 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Soud nalezl i zde soulad žaloby s právní úpravou. Žalovaní se nezaplacením ve lhůtě splatnosti dostali do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobci tak přísluší úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, tedy v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Žalobce požaduje úrok z prodlení je do dne splatnosti pohledávky. Žalovaní se k jednání nedostavili, ač řádně předvoláni, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřili, u žalovaného byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila účelně k uplatnění svého práva proti žalovaným, kteří ve věci úspěšní nebyli (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 2 400 Kč, nárok na paušální náhradu potom je dán ustanovením § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb., kdy za každý procesní úkon přísluší úspěšnému účastníku paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč. Těmito procesními úkony jsou uchopení případu, podání žaloby.