11 C 41/2015-92 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 11. 2. 2015. Žalobkyně se návrhem domáhala od žalovaného zaplacení částky 122 628 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný způsobil dne [datum] v době od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin v podniku [název podniku] ve [obec] úraz [jméno] [příjmení] tak, že jej udeřil otevřenou dlaní do hlavy takovou silou, že poškozený upadl na zem, utrpěl zlomeninu čelní kosti vpravo s krvácením pod lební pleny s pohmožděním čelních laloků mozku, komplikovaným rychlým nástupem otoku s nitrolebním přetlakem, který vedl k závažnému poranění mozku, což si vyžádalo následné léčení. Žalobkyně uhradila v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízením, které poskytovalo ambulantní léčbu, hradila náklady na léky, pomůcky a zdravotnickou techniku v celkové výši 122 628 Kč. Žalobkyně předložila vyúčtování za jednotlivé zdravotní úkony, které směřovaly prokazatelně poškozenému, následně žalovaného vyzvala k úhradě těchto nákladů. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaný byl odsouzen za popsaný skutek k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku, kdy jednání bylo posouzeno jako zvlášť závažný [zločin] [anonymizováno 5 slov] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu], trest byl nepodmíněný. U zdejšího soudu proběhlo a pravomocně skončilo řízení mezi [jméno] [příjmení] jako poškozeným, žalobcem, a [celé jméno žalovaného] jako žalovaným, kdy soud I. stupně rozhodl o náhradě škody ve výši 5 248 071 Kč a [název soudu] jako odvolací pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] návrh zamítl. Soud v tomto řízení vzhledem ke škodné události posuzoval věc v režimu tehdy platného a účinného občanského zákoníku, tedy zákona č. 40/1964 Sb., takto posuzoval i Krajský soud v Brně, kdy tento vycházel z ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák. kde se tento uplatní v případech, kdy škůdce je v určitém právním (obvykle smluvním) vztahu vůči právnické, popřípadě fyzické osobě, a škodu způsobil při činnosti, která spadá do působnosti této osoby. Právnická nebo fyzická osoba (podnikatel) odpovídá za škodu, kterou způsobil jiný, jestliže: a) škoda byla způsobena jeho zaměstnanci či členy, popřípadě jinými osobami, které podnikatel použil ke své činnosti, a zároveň b) ke škodě došlo v rámci činnosti této právnické (fyzické) osoby. V případě těch, kteří byli použiti k činnosti právnické či fyzické osoby, půjde především o jejich zaměstnance. Nerozhodné je postavení těchto zaměstnanců ve vnitřní hierarchii právnické či fyzické osoby. Mohou jimi být také ti, kteří plní úkoly na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nebo dohod o provedení práce apod. Zásadní je, že osoba použitá k činnosti neprovádí práci či jinou činnost vlastním jménem a na vlastní riziko, ale pro právnickou (fyzickou) osobu dle jejich příkazů a pokynů, popřípadě v jejím zájmu. Protiprávní úkon použitých osob může spočívat v porušení určité konkrétní právní povinnosti, právě tak jako v porušení obecné preventivní povinnosti (§ 415 obč. zák.). Takový protiprávní úkon se přičítá právnické (fyzické) osobě, takže za takto způsobenou škodu odpovídá poškozenému přímo právnická nebo fyzická osoba. Odpovědnost použitých osob podle pracovního práva není dotčena. Odvolací soud rozhodnutí uzavřel, že k napadení došlo v podniku [název podniku], kde žalovaný, dle právního názoru odvolacího soudu, vykonával činnost ostrahy. Žalovaný tedy nesledoval své osobní zájmy. 2. V nyní projednávané věci má soud za to, že žalobkyni byla prokazatelně způsobena škoda žalovaným, nynější žalobce je osobou odlišnou od tehdejšího žalovaného, ze zákona plnil povinnost úhrady zdravotních nákladů a soud v nynější situaci není vázán ustanovením § 13 nynějšího občanského zákoníku, kde je uvedeno, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Vzhledem k odlišnosti subjektů se jedná o rozhodnutí odlišné. Soud kvalifikoval situaci skrze ustanovení § 424 tehdy platného a účinného občanského zákoníku, zákon č. 40/1964 Sb., za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. U žalovaného bylo prokázáno, že spáchal shora kvalifikovaný trestný čin a dle právního názoru soudu odpovídá žalobci za tuto škodu. Soud míní, že odpovědnost za škodu je osazena do čtyřech pilířů odpovědnosti za škodu, těmito pilíři jsou protiprávní stav, tedy spáchání trestného činu, vznik škody, když škoda byla prokázána jako vynaložení léčebných nákladů, příčinná souvislost mezi protiprávním stavem a vznikem škody, léčebné náklady byly vynaloženy v důsledku způsobeného úrazu a v případech stanovených zákonem je posledním pilířem zavinění, o tomto zavinění bylo rozhodnuto shora uvedeným pravomocným trestním rozsudkem. 3. Žalobkyně se stala takto zcela procesně úspěšnou, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů, které vynaložila proti žalovanému. Tyto náklady obnášejí 4 x paušální náhradu hotových výloh za 4 úkony v procesu řízení, příprava věci, výzva k plnění, podání žaloby, účast u soudního jednání a to za každý úkon 300 Kč s kvalifikací § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.. 4. Žalobkyně byla osvobození od soudních poplatků, přechází tato poplatková povinnost na žalovaného, tak uvádí jasnozřivý zákonodárce v ustanovení § 2 odstavec 3 zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a soud tedy předepsal tomuto soudní poplatek, ten je dán položkou 1/1b) přílohy o soudních poplatcích.