12 C 134/2022-56 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 97.539 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], dříve [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce na konsolidaci [číslo] na jejímž základě banka poskytla žalovanému částku 123.000 Kč Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který banka bez výhrad akceptovala. Žalovaný byl povinen splácet půjčku ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 1.486 Kč. První splátka byla splatná dne 10. 9. 2016 a každá další splátka pak byla splatná vždy k 10. dni v měsíci. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Mezi účastníky bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 7,90 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh nesplácel řádně a včas, banka pohledávku žalovaného s účinností ke dni 26. 11. 2020 zesplatnila. Bance tak vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Zároveň banka uplatnila své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 26. 11. 2020, ve kterém byl rovněž vyzván k zaplacení zůstatku dluhu a upozorněn na možnost vymáhání dané pohledávky. Dne [datum] byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 99.516,40 Kč. Ode dne postoupení pohledávky dne 8. 6. 2021 do dne sepisu žaloby 25. 1. 2022 nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno nic. Žalobce proto nadále žádá úhradu úroku z dluhu ve výši 7,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru 84.383,48 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení a zaplacení úroků z prodlení 8,25 % ročně z částky 97.539,00 Kč, tvořené dlužnou jistinou ve výši 84.383,48 Kč, dlužnými poplatky a smluvní pokutou ve výši 13.155,52 Kč. Žalobce požaduje zaplacení jistiny 84.383,48 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny do 26. 11. 2020 ve výši 14,15 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny do 26. 11. 2020 ve výši 1.963,25 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 13.155,52 Kč, smluvního úroku 7,90% ročně z jistiny ve výši 84.383,48 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky ve výši 97.539 Kč (jistina 84.383,48 Kč, poplatky a smluvní pokuta 13.155,52 Kč) od 27. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný na dluh zaplatil celkem 74.920,24 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalovanému. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 4. Z předložené smlouvy o půjčce soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce na konsolidaci [číslo] z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka 123.000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 123.000 Kč, úrok ve výši 7,9 %, tedy celkem částku 178.290,57 Kč v 120 splátkách ve výši 1.486 Kč. 5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že věřitel vyšel z toho, že žalovaný v době uzavírání smlouvy nebyl v insolvenci, neměl neplatný doklad, negativní záznamy v úvěrových registrech, deklaroval příjem 20.000 Kč, kdy započten byl ověřený příjem 19.005 Kč, dále byly započteny výdaje ve výši 14.001 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 7.012 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1.154 Kč, výdaje na živobytí 4.635 Kč a ostatní výdaje 1.200 Kč. Následně přičetli žalovanému k jeho volným prostředkům splátky konsolidovaných úvěrů ve výši 1.987 Kč. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. V dané věci pak jednoznačně žalovaný vystupoval jako spotřebitel. 8. Dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by věřitel provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy jeho majetkové, sociální a osobní poměry, kdy již skutečnost, že se jedná o přeúvěrování konsolidačního úvěru, by měla vyvolat u věřitele zvýšenou obezřetnost. 10. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 123.000 Kč, na kterou splatil 74.920,24 Kč. Rozdíl tak činí částku 48.079,76 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 48.079,76 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného a ve zbytku pak žaloba byla zamítnuta. 13. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K zesplatnění došlo 26. 11. 2020 s 10denní lhůtou k plnění, tedy od 7. 12. 2020 je žalovaný v prodlení. K datu 7. 12. 2020 byl úrok z prodlení 8,25 % ročně. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. 14. Jako nedůvodný soud posoudil nárok žalobce na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,15 Kč (do 26. 11. 2020) a v této části byla žaloba zamítnuta. 15. Zamítnut byl též kapitalizovaný úrok ve výši 1.963,25 Kč, 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 97.539 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení a úrok 7,9% ročně z částky 84.383,48 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení. 16. Skutečnost, že došlo k postoupení této pohledávky na žalobce, bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.