14 C 112/2022-28 — Okresní soud ve Znojmě

1. Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odstavec 4 o. s. ř. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 19. 7. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit dlužné televizní poplatky ve výši 945 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 130,99 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. K odůvodnění uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaný se přihlásila dne 1. 3. 2004. Žalovaný neplatil televizní poplatky, vznikl mu dluh ve výši 945 Kč za období od září 2020 do března 2021 po 135 Kč měsíčně. 3. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledků provedeného dokazování. 4. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo prokázáno, že žalovaný televizní přijímač přihlásil tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ na [obec] poště dne 1. 3. 2004. 5. Dopisem ze dne 4. 4. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu a poučen, že pokud dodatečně dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání. 6. Podle § 10 zákona číslo 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v daném řízení zcela důvodná, žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období od září 2020 do března 2021 (7 měsíců) po 135 Kč měsíčně. V souladu s ustanovením § 10 zákona číslo 348/2005 Sb., proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odstavec 1 o. s. ř.). 8. Nezaplacením jednotlivých televizních poplatků se žalovaný dostala vždy 16. dnem kalendářního měsíce do prodlení s plněním dluhu, žalobkyně postupovala dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. a pro účely řízení kapitalizovala úrok z prodlení z jednotlivých neuhrazených poplatků do 19. 7. 2022 (den vyhotovení žaloby), proto soud žalobě vyhověl i v části žalovaného úroku z prodlení ve výši 520,82 Kč. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, za které považuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů dle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony (sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč za každý úkon, celkem 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení, které však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu posoudil jako náklady, které nejsou účelně vynaložené, viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 1447/18 ze dne 2. 1. 2019. Judikatura vychází z teze, podle které je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt - advokáta, a pokud tak přesto učiní, není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.); neznamená to však, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za "neúčelně" vynaložené za každé situace. Je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat zastupování státu advokátem, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Tyto závěry pak Ústavní soud vztáhl rovněž na jiné subjekty, mimo jiné i na Českou televizi (viz v prvé řadě nález ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). V projednávaném případě má soud za to, že nejde o výjimečnou situaci, nejsou zde žádné specifické okolnosti případu, proto náklady za zastoupení advokátem nepovažuje za účelně vynaložené.