14 C 22/2022-67 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 12 682,95 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč se splatností do 29. 4. 2020, následně došlo k postoupení pohledávky z těchto smluv na žalobkyni. Je žádáno o zaplacení jistiny 9 760 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 15. 12. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, paušální náhrady 39 Kč za upomínání a jiných nákladů z předložených listin včetně výpisu úkonů, částku 2 922,95 Kč za sjednanou smluvní pokutu. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], resp. ze dne [datum] [číslo] výpisů z účtu a obchodních podmínek soud zjisti, že došlo na základě dohody mezi společností [právnická osoba] a žalovanou k poskytnutí částky 10 000 Kč se splatností do 29. 4. 2020. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení a dodejky bylo zjištěno postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že nebyla řádně, resp. vůbec posouzena úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 12. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou splatila 2 500 Kč. Rozdíl tak činí částku 7 500 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 7 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 922,95 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, žalobkyně byla s ohledem na výsledek řízení úspěšná v 59 %, neúspěšná v 41 % uplatněného nároku, proto jí přísluší 18 % vzniklých nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 252 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 800 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., a to odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odstavec 1 citované vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odstavec 5 o. s. ř., zástupce žalobkyně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad přísluší i 21% DPH ze základu 1 200 Kč částka 252 Kč. Žalobkyni byla přiznána na nákladech řízení částka 405,36 Kč (18%). Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 148 odstavec 1 o. s. ř.).