4 C 138/2022-107 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 22. 3. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 33.750 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO] (kdy část závodu zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů této společnosti byla dne [datum] převedena na společnost [právnická osoba] [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, převzaty v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 14.600 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku 28 % z jistiny a poplatků, celkem 34.600 Kč, a to formou 13 pravidelných splátek po 2.600 Kč. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil řádně a včas, neuhradil ničeho. Původní věřitel úvěr zesplatnil k 28. 3. 2019, tím mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, jež činila jistina 20.000 Kč, úrok 476 Kč, administrativní poplatek 1.088 Kč a inkasní poplatek 936 Kč, neuhrazená jistina od 29. 3. 2019 byla úročena úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,75 % ročně, v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo původnímu věřiteli právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši 9,75 % z nesplacené jistiny 20.000 Kč a úroku 476 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 24. 6. 2020, s účinností k 8. 7. 2020, postoupil věřitel [právnická osoba] (původně [právnická osoba]) pohledávku žalobci, o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn, žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Pohledávka ke dni postoupení sestávala z nesplacené jistiny 20.000 Kč, úroku 476 Kč, úhrady za administrativní činnost 1.088 Kč, inkasního poplatku 936 Kč, smluvní pokuty sjednané ve smlouvě ve výši 11.250 Kč, zákonného úroku kapitalizovaného od 28. 3. 2019 do 20. 5. 2020 ve výši 2.635,44 Kč, dále žalobce požaduje zaplacení úroku z úvěru ve výši 10,75 % ročně z dlužné jistiny 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20.476 Kč (jistina 20.000 Kč a úrok 476 Kč) od 21. 5. 2020 do zaplacení. Předžalobní výzva byla zaslána dne 28. 6. 2021. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána získáním informací od žalovaného, nahlédnutím do veřejných registrů, doloženými fakturami a příjmovými pokladními doklady, má za to, že bonita žalovaného byla dostatečně prověřena. 2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování. 3. Po provedeném řízení a na základě výsledků dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně. 4. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] (kdy k 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti převedena na společnost [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], kdy celková částka byla převzata žalovaným v hotovosti při podpisu smlouvy. Původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 20.000 Kč, ten se zavázal jistinu spolu s náklady spotřebitelského úvěru 14.600 Kč, tj. celkovou dlužnou částku 34.600 Kč vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 2.600 Kč od 28. 3. 2018, kdy za poskytnutí úvěru by sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4.400 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 3.800 Kč a úrok dohodnuté výši RPSN činí 189,38 % Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 6. 2020 mezi věřitelem [právnická osoba] (kdy právním předchůdcem byl původní věřitel [právnická osoba]), a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto žalobce žalovaného uvědomil předžalobní výzvou z 28. 6. 2021. 5. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu ani přes výzvu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, naopak z přiložených listin se podává, že žalobce nedoložil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech NRKI a SOLUS ani v evidenci exekucí, v listinách žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýza a credit scoringu jsou chyby či domněnky, kdy je uvedeno hodnocení žalovaného coby jednoho člena domácnosti, přitom uvádí, že bydlí u přítelkyně, ta však hodnocena již není, životní náklady a náklady na bydlení žalovaného či osob ev. sdílejících domácnost nejsou doloženy, tvrzené náklady se jeví podhodnocené, ve formuláři je škrtáno. Nejsou doložené žádné příjmy, žalovaný uvádí, že je OSVČ, přiložil pouze několik faktur a příjmových lístků, které mají však minimální vypovídající hodnotu ve vztahu k příjmové situaci, kdy je nelze jednoznačně přiřadit coby příjem za daný měsíc, ani z nich vyvodit reálný průměrný příjem žalovaného, jenž je tvrzen v určité výši. Z interní činnosti soudu pak bylo zjištěno, že žalovaný má od roku 2006 evidováno 27 exekucí, ty však nejsou tvrzeny ani zohledněny. V takové situaci je naprosto nezbytné podrobně zkoumat příjmovou a výdajovou situaci potenciálního dlužníka, provést lustraci v registrech, hodnověrně objasnit a zhodnotit jeho příjmovou i výdajovou situaci, kdy toto ze strany žalobce nebylo žádným způsobem doloženo. 6. Ze splátek půjčky se podává, že ze strany žalovaného bylo uhrazeno dne 28. 2. 2018 částka ve výši 800 Kč, dne 28. 2. 2018 - 2.600 Kč, dne 20. 4. 2018 - 2.600 Kč, dne 29. 5. 2018 - 2.600 Kč, dne 17. 8. 2018 - 2.000 Kč, 28. 9. 2018 - 1.500 Kč, celkem 12.100 Kč. 7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, pro účely zákona se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Daná smlouva byla uzavřena dne [datum], tedy v době účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V návaznosti na toto rozhodnutí je tedy soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo ze strany žalobce k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud má za to, že listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobce dostatečně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy doložený postup ověřování úvěruschopnosti nemůže hodnotit tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochyb