4 C 319/2021-53 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 30. 7. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 27.971,20 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 14.809 Kč sestávajícím z úroku ve výši 29 % ročně v částce 3.041 Kč, z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení v částce 6.756 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5.012 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 531 Kč, poslední splátka byla stanovena na 29. 4. 2020. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, poslední splátku zaplatil dne 18. 3. 2019. Ke dni 30. 7. 2019 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení, dlužná jistina činila 15.291,68 Kč, dlužný poplatek 12.679,52 Kč, celkem žalovaný uhradil 2.000 Kč [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum] s účinností ke dni 5. 1. 2021 na žalobce, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 38.071,20 Kč, součástí částky je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce neuplatňuje. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka ze smlouvy výši 27.971,20 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15.291,68 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12.679,52 Kč, dále žalobce požadoval kapitalizované úroky ve výši 2.870,16 Kč (tj. ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 15.291,68 Kč od 30. 4. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.625,71 Kč (tj. ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.291,68 Kč od 26. 3. 2019 do 18. 12. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.291,68 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.291,68 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění výzvou z 28. 6. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 17.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 14.809 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 3.041 Kč, odměny zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6.756 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5.012 Kč, v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 531 Kč. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu zbylé částky půjčky s příslušenstvím v termínu splatnosti nejbližší splátky. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 233,59 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 29 % ročně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 17.000 Kč převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházejícím žalobě ze dne 28. 6. 2021 má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podání návrhu a informován o postoupení pohledávky. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalovanému reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti, se žalovaný následujícího dne po splatnosti zápůjčky dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 občanského zákoníku tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobce, že žalobci přísluší smluvní úrok ze zápůjčky za dobu od data původní splatnosti zápůjčky do jejího úplného zaplacení ve výši 29 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy o zápůjčce totiž vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou. Další úrok ve výši 29 % ročně pak byl sice stanoven v rámci smluvních podmínek, které účastníci učinili součástí smlouvy, samotné smluvní podmínky však byly obsaženy na druhé straně pod textem smlouvy a na dalším listu, kdy tyto již žalovaný nepodepsal. Mezi textem smlouvy a smluvními podmínkami tak vznikl rozpor, neboť v jednom případě je úrok stanoven pevnou částkou, přičemž z textu smlouvy nelze dovodit, že by se jednalo jen o kapitalizovaný procentní úrok vypočítaný dopředu na dobu předpokládaného trvání smlouvy, ve druhém případě je pak úrok stanoven procentní sazbou. V takovém případě je na místě aplikovat ustanovení § 1751 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má přednost ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách (stejně tak kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 589/2010). Soud má tedy za to, že žalobci nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 2.820,16 Kč a dále úroku 29 % ročně z částky 15.291,67 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, jak je uvedeno výše ve výrokové části rozsudku. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Neúspěch žalobce spočíval toliko v jeho nároku na úhradu smluvního úroku za část doby trvání smlouvy, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva, podání žaloby) po 300 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 vyhlášky), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 vyhlášky), DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 252 Kč, a zaplacený soudní poplatek 1.120 Kč, celkem 2.572 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.