9 C 208/2018-419 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 30. 11. 2018 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku nejprve ve znění, že žalovaný je povinen zaplatit na její výživu částku 96 000 Kč. Podáním ze dne 22. 10. 2019 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět ohledně částky 31 000 Kč a nadále setrvala na žalobě pro zaplacení částky 65 000 Kč. Částečné zpětvzetí bylo připuštěno 2. 12. 2019, stejně tak jako změna žaloby na zaplacení částky 65 000 Kč. Žalobkyně omezila výživné z důvodu podkladů ve spise, požaduje výživné za dobu od 30. 11. 2016 do 30. 11. 2018. Původně požadovala částku 4 000 Kč měsíčně, následně žalobu omezila, a to za dobu od 30. 11. 2011 do 30. 4. 2018 na částku 3 000 Kč měsíčně, a za období od 1. 5. 2018 do 30. 11. 2018 na částku 2 000 Kč měsíčně, celkem tedy 65 000 Kč. V žalobě je uvedeno, že účastníkům se mimo manželství 30. 11. 2016 narodila dcera [jméno] [jméno] [opř]. Otcovství k nezletilé bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů v rámci řízení z návrhu otce na určení otcovství, vedené pod sp. zn. [spisová značka] rozsudkem z [datum rozhodnutí], kdy došlo k zastavení řízení ohledně otcovství a schválena dohoda rodičů o svěření nezletilé do péče matky, a otec se zavázal platit výživné 2 000 Kč měsíčně. K žalobě matka uvádí, že účastníci spolu nežijí. Žalobkyně žije s dcerou v bytě, který vlastní. Jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek pobíraný z Úřadu práce 11 500 Kč. Před nástupem na rodičovskou a mateřskou dovolenou pracovala v [země]. V souvislosti s pořízením bytu má hypoteční úvěr, který splácí částkou 2 442 Kč měsíčně, na zbytek si vzala půjčku od rodičů, kterým splácí v rozmezí od 3 000 do 6 000 Kč měsíčně, inkaso 3 700 Kč měsíčně a platba [bytové družstvo] 2 000 Kč měsíčně. Další své výdaje má 700 Kč za telefon měsíčně, za internet 430 Kč měsíčně, penzijní připojištění 300 Kč, pojistné 200 Kč, úrazové pojištění pro sebe a dcery v [země] 750 Kč měsíčně a v ČR 511 Kč měsíčně a stavební spoření dceři 100 Kč měsíčně, příspěvek na [organizace] [anonymizováno] 111 Kč měsíčně. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v lednu očekává narození druhého dítěte. Dále připomněla, že kromě běžných životních nákladů má ještě výdaje za pohonné hmoty, celkem asi přibližně 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný se s dcerou stýká, nad rámec ničím nepřispívá. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že je nesporné, že účastníci mají i společnou dceru, že nebyli manželé. Bylo prokázáno, že žalovaný neplnil svou povinnost, neplatil výživné pro matku nezletilé, s tím, že lze aplikovat ustanovení § 920 občanského zákoníku, kdy oproti dřívější úpravě se nejedná o příspěvek pro neprovdanou matku, ale o výživné s tím, že poukazuje na to, že je nutné postupovat dle ustanovení § 913 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Tato úprava nepředpokládá stav odkázanosti matky dítěte na otce dítěte, ale že nemůže pracovat, mít stejný příjem, jaký měla předtím, než se dítě narodilo. Žalobkyně se domnívá, že na celé situaci nemění nic ani to, že otcovství žalovaného bylo určeno až v rámci soudního řízení. Žalobkyně následně svůj nárok omezila na částku 61 000 Kč. Poukazuje dále na to, že je pravdou, že v rozhodném období byla žalobkyně již těhotná a očekávala narození dalšího dítěte s jiným mužem, to opětovné těhotenství žalovaného nevyvinuje z povinnosti platit výživné. Tato nežádala žádné další nároky spojené s těhotenstvím, případně výbavičku pro dítě. Žalobkyně uvádí, že zde není naplněn § 8 občanského zákoníku, ale je nutné aplikovat § 3 odst. 2 písm. f) a g) občanského zákoníku. Při aplikaci § 913 občanského zákoníku je třeba zabývat se otázkou, zda žalovaný mohl mít vyšší příjem, než pobíral. Vzhledem k tomu, že nemá žádnou sníženou pracovní schopnost, mohl pracovat na plný pracovní úvazek a mohl dosahovat i vyšších příjmů. Dále poukazuje na to, že žalovaný má dvě garáže, které nevyužívá, pak není důvod, aby tyto vlastnil, mohl je prodat a tím mohl získat vyšší příjem. Žalobkyně sama soudu nezamlčela žádné své příjmy, tyto všechny uvedla a doložila. Žila i z pojištění, které jí do její zletilosti platili rodiče. Má za to, že žaloba je důvodná. Žalovaný ve svých vyjádřeních uvedl, že žaloba není důvodná. Poukázal zejména na to, že žalobkyně dlouhodobě popírala otcovství žalovaného, a to i po dobu probíhajícího soudního řízení a k souhlasnému prohlášení rodičů určující otce nezletilé došlo až po vypracování znaleckého posudku a jeho závěrů. Žalovaný poukazuje na to, že žalobkyně musela vědět po celou dobu, že je žalovaný otcem nezletilé dcery vzhledem k tomu, že mu zarámovala pozitivní těhotenský test a následně žalovaného poslala na genetické vyšetření, aby se jako otec vyšetření podrobil s ohledem na onemocnění, pokud by trpěl nemoci, muselo by se zahájit léčení. Z těchto všech úkonů musela žalobkyně vědět nebo mít minimálně povědomost o tom, že je žalovaný otcem nezletilého dítěte. Žalobkyně nikdy po žalovaném žádnou pomoc nepožadovala, dokonce pomoc prokazatelně od žalovaného odmítala, o čemž je zmíněno i v odůvodnění usnesení [soud] [anonymizováno] [obec] č. j. [číslo jednací] ze srpna 2018. Žalovaný uvedl, že má za to, že podaná žaloba je trest za jeho snahu o častější styk s nezletilou dcerou, kterého se také domáhá soudní cestou. Žalovaný má za to, že je amorální, aby nyní, kdy uspěl v řízení o určení otcovství i v určení styku otce s nezletilou, aby žalobkyně žádala výživné neprovdané matky obzvláště, když bylo prokázáno, že žalobkyně odmítala návrhy žalovaného, ať již nákupem kočárku, výbavičky, což je také zaznamenáno v odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu. Poukazuje na to, že šikanózní výkon práva nepožívá právní ochrany, podle žalovaného je v rozporu s dobrými mravy podaná žaloba, neboť žalobkyně po celou dobu opakovaně dávala najevo, že žalovaným opovrhuje. Žalovaný poukazuje na to, že není možné, že jediným příjmem žalobkyně, v době podání návrhu, byla podpora z Úřadu práce ve výši 11 500 Kč. S ohledem na to, co uvedla žalobkyně, že platí, ať již půjčky, náklady za bydlení, dostane se na částku přesahující 17 000 Kč. Žalovaný má tedy za to, že příjem žalobkyně je podstatně vyšší, než jaký uvádí v žalobě. Žalobkyně v rámci řízení o určení otcovství uvedla, že byla zaměstnána do listopadu v [země], kde její příjem činil 27 000 Kč – 28 000 Kč měsíčně čistého a následně pobírala v [země] mateřskou ve výši 20 000 Kč. Poukazuje také na, že žalobkyně musí mít i další finanční prostředky vzhledem k tomu, že v roce 2018 zrekonstruovala byt, dle odhadu žalovaného zhruba částkou 200 000 Kč a dále vlastnila osobní automobil. Žalovaný uvádí, že z výše uvedeného je nepochybné, že žalobkyně má dostatek finančních prostředků, které překračují částku 11 500 Kč, kterou tvrdí v žalobě, finančně nestrádá, její poměry neodůvodňují přiznání výživného neprovdané matce. Žalovaný v době podání vyjádření byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 9 600 Kč, a to na Dohodu o provedení práce, a do června 2018 byl zaměstnán ještě u pana [příjmení] s měsíčním příjmem 6 000 Kč také na Dohodu o provedení práce. Žalovaný se dále vyjádřil k tomu, že v roce 2015, 2016 pracoval jako ochranka v hotelu [hotel] [anonymizováno] [obec] s měsíční hrubou mzdou 15 000 Kč. Doklady o tom nemá, tento hotel již neexistuje. Od 2. 1. 2017 do 27. 5. 2019 pracoval na Dohodu o provedení práce u společnosti [právnická osoba] s průměrnou mzdou 10 000 Kč a u pana [příjmení] současně, a to do 10. 4. 2018 s částkou 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný poukazuje také na to, že má k dispozici sms zprávy, kdy projevuje zájem o hrazení výživného, o dceru, o úpravu styku a žalobkyně jeho finanční pomoc odmítá, popírá jeho otcovství a sděluje, že alimenty hradí biologický otec nezletilé. V sms zprávách se uvádí, že žalobkyně byla finančně podporována údajným biologickým otcem nezletilého dítěte, tedy nároku se domáhá, byť tento nárok byl splněn třetí osobou. Žalovaný dále uvedl ke svým poměrům, že vlastní dvě garáže, s tím, že do jedné garáže teče, v další je nepojízdné auto, elektřina je zapojena pouze do jedné garáže. Měl zahradu v [část obce], kterou prodal za částku 100 000 Kč zřejmě zbrkle, ale bylo to pod tíhou podané žaloby, s tím, že bude platit 90 000 Kč, tak zahradu obratem prodal, byť odhad byl 280 000 Kč. Žalovaný apeluje na to, že žalobkyně odmítala uznat jeho otcovství k nezletilé, v podstatě po celou dobu tvrdila, že výživné má plněno od biologického otce a poté začala tvrdit, že jí přispívá na domácnost otec její druhé dcery, která v té době nebyla ještě narozená. Má tedy za to, že je zde vhodné použíti analogie o zneužití práva žalobkyně na výživné neprovdané matky. Žalovaný uvedl, že je vyučen v oboru obráběč kovů, ale v tomto oboru nikdy nepracoval, nemá v tomto oboru žádnou praxi a domnívá se, že nemůže být nucen vykonávat jinou práci, byť by byla lépe placená s poukazem, že by mohl platit výživné ve vyšší výši pro žalobkyni. Žalovaný poté uvedl, že přišel o zaměstnání u firmy [právnická osoba] z důvodu toho, že žalobkyně ho pomlouvala a ve [obec] vykládala, že bere drogy a je distributorem drog. Proti tomu se žalova