11 C 185/2022-80 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 13. 9. 2022. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení dokázáno, že právní předchůdce zástavního věřitele společnost [právnická osoba] jako úvěrovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, podmínky úvěru a splátkový kalendář, smlouva byla uzavřena z vůle účastníků a s přitakáním právního názoru soudu v souladu s ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku. Na základě této smlouvy byl původní společností poskytnut úvěr ve výši 990.000 Kč převodem částky 895.552,83 Kč dne 5. 1. 2021 na účet společnosti a prostřednictvím zápočtu pohledávky. 2. K zajištění pohledávek původního věřitele a zástavního dlužníka byla dne [datum] uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem vyjmenovaným ve smlouvě jako„ předmět zástavy“, vklad zástavního práva byl zavkladován v katastru nemovitostí s právními účinky vkladu dne 8. 12. 2020. Dohodnuté splátky však nebyly placeny řádně a včas, a tedy původní věřitel odstoupil od smlouvy a požadoval zaplacení úvěru. 3. Pohledávka z této smlouvy byla původním věřitelem postoupena smlouvou dne [datum] na nynějšího zástavního věřitele, toto postoupení bylo oznámeno dlužníkovi dne [datum]. Na základě rozhodnutí o povolení vkladu došlo ke zřízení zástavního práva ve prospěch nynějšího věřitele, a to ke dni postoupení pohledávky. Všechny tvrzené skutečnosti byly doloženy listinnými důkazy a ke dni podání návrhu eviduje nynější zástavní věřitel splatné pohledávky ve výši uvedené a specifikované ve výrokové části tohoto usnesení. 4. Předžalobní výzvou bylo dne 27. 7. 2022 dlužníkovi oznámeno, že s ohledem na prodlení se věřitel rozhodl uspokojit pohledávku, zajištěný dluh realizací zástavního práva. Podle ustanovení § 1309 odst. 1 obč. zák. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. 5. Podle § 1359 odst. 1 věta první obč. zák. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. 6. Zástavní dlužník jako osoba odlišná od obligačního dlužníka uzavřel smlouvu ve prospěch zástavního věřitele k zajištění smlouvy, kdy v předmětných nemovitostech se nacházela rodinná domácnost společně s jeho manželkou [jméno] [příjmení]. Tato manželka zástavního dlužníka nebyla účastníkem právního jednání, a to ani vedlejším, když byla nemovitost se společnou domácností zatížena zástavním právem ve prospěch zástavního věřitele a o tomto právním jednání nevěděla a neudělila k němu souhlas a zástavní dlužník takto považuje zástavní smlouvu za neplatnou. Tato námitka byla vznesena vůči zástavnímu věřiteli a zástavní dlužník z důvodu této tvrzené neplatnosti navrhl zamítnutí návrhu. Soud v souladu s judikaturou (21 Cdo 974/2019) konstatoval, že řízení v této věci je řízením, ve kterém se domáháme nařízení soudního prodeje zástavy, tedy je o výše popsanou první fázi soudního prodeje zástavy. V takovém řízení má soud zkoumat pouze to, zda zástavní věřitel doložil svou zajištěnou pohledávku, své zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a osobu zástavního dlužníka. Jiné (další) skutečnosti nejsou, jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s., v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují. Pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy pouze tzv. osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníkům. Nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ust. § 358 odst. 1 z.ř.s., nemůže být jeho návrhu vyhověno, i kdyby tuto skutečnost zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním sporných skutečností, a naopak budou-li výše uvedené skutečnosti zástavním věřitelem řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a požadoval o nich provádět dokazování. 7. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze, zda zástavní věřitel osvědčil skutečnosti uvedené v ust. § 358 odst. z.ř.s., samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by osvědčení skutečností nutných pro nařízení soudního prodeje zástavy nemohlo být zástavním dlužníkem zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkonu rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) nebo prostřednictvím vylučovací žaloby. 8. V projednávané věci soud dochází k závěru, že vyslovení neplatnosti smlouvy se domáhá účastník, který sám tuto neplatnost zavinil. Zde soud vycházel z ustanovení § 579 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu, a právě zástavní dlužník tuto neplatnost zavinil. Podle ustanovení § 586 odst. 1 obč. zák. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba, touto osobou by byla manželka zástavního dlužníka, tato však není účastníkem řízení. Obecně situace spadá rovněž pod ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Zástavní dlužník způsobil protiprávnost stavu, tedy tvrzeně neplatnost smlouvy, v očích soudu je tato zástavní smlouva platná. Soud tedy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. 9. Shodným tvrzením účastníků bylo nalezeno, že zástavní smlouva byla uzavřena, dluh je splatný. 10. Ježto zástavní věřitel doložil svá tvrzení listinnými důkazy a smlouvami se zákonnými náležitostmi, soud jeho nároku přitakal. 11. Podle § 358 z.ř.s. (zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, soud tyto podmínky shledal jako splněné. 12. Podle § 354 z.ř.s. řízení o soudním prodeji zástavy je zahájeno na základě návrhu, kterým se zástavní věřitel domáhá soudního prodeje zástavy. To neplatí, neumožňují-li zvláštní předpisy soudní prodej zástavy. 13. Podle § 355 z.ř.s. jsou účastníky řízení zástavní věřitel a zástavní dlužník. 14. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích, v první fázi jde o řízení o soudní prodej zástavy, která je zahájena podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy a které končí rozhodnutím soudu, kterým bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přichází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle § 358 odst. 3 z.ř.s.. 15. V řízení o soudním prodeji zástavy, jako první fázi soudního prodeje zástavy, soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné skutečnosti nejsou v tomto řízení významné. 16. Vzhledem ke specifickému charakteru řízení o soudním prodeji zástavy, v němž nemá zástavní dlužník příliš velký prostor pro obranu, je v souladu s ústavními principy České republiky, aby o nákladech takového řízení bylo rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení a nebylo o něm rozhodováno při nařízení prodeje zástavy. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19.4.2007 sp. zn. II.US 114/06 pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto o nákladech řízení, jednalo by se o porušení práva na spravedlivý proces a princip rovnosti účastníků řízení, když požadavkem spravedlnosti je, aby o nákladech řízení bylo rozhodnuto až ve vykonávacím řízení, tedy poté, co bude postavené na jisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu. Soud proto v této fázi řízení o náhradě nákladů řízení nerozhodl.