12 C 285/2023-42 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2023 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 10.538,96 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaná požádala společnost [právnická osoba], [IČO], o úvěr, dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, téhož dne společnost žalované půjčila částku 15.000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala se vrátit částku 15.000 Kč a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru, tedy celkem 27.888 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Nehradila však splátky řádně a včas. Celkově byla zaplacena částka 12.000 Kč. 2. Žalobkyně se tak žalobou domáhá zaplacení částky 8.863,72 Kč na jistině, nesplaceného smluvního úroku 504,59 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4.187,35 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 794,13 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1.538,21 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3.000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1.011,18 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 821,89 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 4.441,56 Kč. 3. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od 3. 2. 2023. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 5. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] (č.l. 17) soud zjistil, že ji uzavřeli dne [datum] společnost [právnická osoba], jako věřitel a žalovaná jako dlužník, úvěr činil 15.000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru 12.888 Kč, celková dlužná částka splatná dlužníkem 27.888 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 splátkách po 1.992 Kč. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023. 7. Výzvou k plnění ze dne 26. 2. 2023 a 24. 5. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 8. Soudu byla předložena žádost o úvěr ze dne [datum], kdy z tohoto dokladu soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na dobu určitou do listopadu 2021, doložila pracovní smlouvu, uvedla, že má mzdu 13.033 Kč, výdaje na bydlení 3.000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo osobní náklady 3.160 Kč, splátky stávajících půjček 2.000 Kč měsíčně. Z předložených dokladů není zřejmé, jak byla prověřena úvěruschopnost žalované, zda byly zkoumány podrobně její výdaje, jaké má další půjčky a úvěry. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Dále bylo doloženo, že předmět úvěru byl žalované reálně předán, tedy převeden do její dispozice. 17. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 18. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované. S ohledem na shora uvedené tak má žalobce vůči žalované právo na to, aby mu žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků (tj. 3.000 Kč), a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Žalobce z důvodu porušení své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny, kdy věřitel poskytl žalované 15.000 Kč, podle předloženého splátkového kalendáře žalovaná splatila 12.000 Kč, proto soud žalobci přiznal pouze částku 3.000 Kč se zákonným 15% úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, kdy neplatnost smlouvy způsobuje i neplatnost ujednání o poplatcích. Žalobce je ve sporu aktivně legitimován, neboť pohledávka za žalovanou mu byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. kdy poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je stejný, soud proto nepřiznal žádnému účastníků právo na náhradu nákladů řízení.