12 C 75/2023-58 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2022 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 95.583,44 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne 17. 9. 2014 uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy na základě toho žalovanému poskytl úvěrový účet [číslo] z něhož žalovaný vyčerpal částku v konečné výši 503.668,42 Kč, kterou měl žalovaný splácet podle smlouvy. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 31. 5. 2022. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 441.740 Kč. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že kupoval věž na splátky v [firma] elektrospotřebiče, kde s ním prodavačka sepsala smlouvu, následně mu byla doručena karta, kterou začal používat, před uzavřením smlouvy nebyl dotazován na své osobní, výdělkové a majetkové poměry. Následně se pak v důsledku zhoršeného zdravotního stavu dostal do invalidního důchodu, pobírá invalidní důchod II. stupně. Soudu tuto skutečnost prokázal, doložil potvrzení, z něhož bylo zjištěno, že pobírá invalidní důchod ve výši 10.734 Kč z důvodu invalidity II. stupně. Žalovaný žije sám, je nemajetný. Nemá jiné příjmy. 3. Z předložené smlouvy a smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském a revolvingovém úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 9.000 Kč na úhradu zboží, což potvrdil svým podpisem smlouvy, dále pak byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce až do výše 150.000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 22,68 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. 4. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který není podepsán a není zřejmé, k jaké osobě se vztahuje. 5. Není zřejmé, zda právní předchůdce žalobce zjistil od žalovaného informace o majetkových a osobních poměrech klienta. K dotazu soudu bylo sděleno, že žalovaný uhradil dosud částku 441.740 Kč, kdy z evidence je zřejmé, že vyčerpal opakovanými výběry částku 503.668,42 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení smlouvy zaslaných žalovanému bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Podle § 9 téhož zákona je povinen věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by věřitel provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného a jeho výdaje. 12. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 13. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 503.668,42 Kč, na kterou splatil 441.740 Kč. Rozdíl tak činí částku 61.928,42 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 61.928,42 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve vztahu k úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalobce doložil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dne 11. 7. 2022, proto je v prodlení s plněním od tohoto dne. 15. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě pak soud přihlédl též ke zdravotnímu stavu žalovaného, který je invalidním důchodcem a jehož jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 10.734 Kč a ust. § 150 o.s.ř. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.