14 C 68/2023-45 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 7. 11. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 24 264 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 od společnosti [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 11. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 2. 2022. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti nevrátila. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se žalovaná zaregistrovala, požádala o poskytnutí konkrétního úvěru, doplnila potřebné údaje a zaslala registrační poplatek. Tím uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru. Původní věřitel žalované vyplatil úvěr dne 11. 1. 2022 převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], z něhož byla převedena platba registračního poplatku. Žalovaná souhlasila, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů [právnická osoba ], [anonymizováno], [právnická osoba ] [anonymizováno 6 slov] a [právnická osoba ] [anonymizováno] [právnická osoba] v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací [příjmení], ISIR, [příjmení], NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. 2. Žalovaná na úvěr nezaplatila ničeho. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyní a na základě jí předložených důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 1. 2022 soud zjistil, že ji uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako klient, dohodli se na spotřebitelském, neúčelovém úvěru pro žalovanou ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit úvěr do 10. 2. 2022, způsob poskytnutí na bankovní účet č. [bankovní účet]. 5. Podle výpisu z účtu č. [bankovní účet] došla dne 23. 11. 2020 platba ve výši 0,01 z účtu č. [bankovní účet]. 6. Podle výpisu z účtu č. [bankovní účet] byla z tohoto účtu dne 11. 1. 2022 zaslána platba ve výši 8 000 Kč s popisem půjčka od [webová adresa], [variabilní symbol], na účet č. [bankovní účet], dne 18. 1. 2022 byla zaslána platba ve výši 12 000 Kč s popisem půjčka od [webová adresa], variabilní symbol 60, na účet č. [bankovní účet]. 7. Dopisem ze dne 15. 8. 2022 původní věřitel, společnost [právnická osoba], oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. 8. Dopisem ze dne 15. 8. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. 9. Ani přes výzvu soudu pak soudu nebylo prokázáno, jak byla před uzavřením smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované, resp. nebyly předloženy příslušné listiny k prokázání úvěruschopnosti žalované. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, na kterou nic nesplatila. Částka ve výši 20 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu poskytnutého úvěru z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, žalobkyně byla s ohledem na výsledek řízení úspěšná v 82,42 %, neúspěšná v 17,58 % uplatněného nároku, proto jí přísluší 64,85 % vzniklých nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 423 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 971 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., a to odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odstavec 1 citované vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odstavec 5 o. s. ř., zástupce žalobkyně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad přísluší i 21% DPH ze základu 1 200 Kč částka 252 Kč. Žalobkyni byla přiznána na nákladech řízení částka 1 571,31 Kč (64,85%). Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 148 odstavec 1 o. s. ř.).