4 C 235/2023-42 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem ze dne 10. 5. 2023 domáhal se žalobce zaplacení částky 16.235 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 8. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a dále zaplacení částky 1.170 Kč. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] distančním způsobem na adrese [webová adresa]. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13.000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru. V žalobě pak žalobce obecně popsal, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Postupoval pak podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nahlížel také do dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnost dlužníka, případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtů a výplatních pásek prokazující jeho pravidelný příjem a žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 27.846 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet [bankovní účet] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce celkem 13.000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil službu„ [služba]“ za poplatek 1.155 Kč. Úvěr byl splatný 11. 8. 2022, žalovaný však nic neuhradil. Ke dni podání žaloby měl žalovaný ve vztahu k žalobci nesplacenou pohledávku 16.235 Kč sestávající z jistiny 13.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2.080 Kč a poplatku za službu„ Presto“ 1.155 Kč. Žalobce je dále oprávněn v souladu s článkem 6.4 VOP a článkem 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, smluvní pokutu pak žalobce počítá za prvních 90 dnů, celkem ve výši 1.170 Kč. 2. Žalovanému byl návrh na zahájení řízení doručen na adresu jeho trvalého pobytu spolu s předvoláním k jednání na den 9. 10. 2023, a to uložením u pošty dne 8. 9. 2023 s účinky doručení uplynutím deseti dnů od uložení fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 13.000 Kč, dlužník si v rámci volitelných služeb zvolil službu„ Presto“ za 165 Kč, poplatek za sjednání úvěru představoval 1.760 Kč Součástí smlouvy je i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. 4. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], soud zjistil, že [celé jméno žalovaného] označil celkový počet členů ve společné hospodařící domácnosti číslem 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 16.000 Kč, na bydlení 5.000 Kč a další nezbytný výdaj 1.000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 27.846 Kč, přičemž není uvedeno, z jakých podkladů byl zjišťován. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 28.000 Kč vypočítané minimální výdaje 10.895 Kč a disponibilní příjem 8.300 Kč. Výpočet tohoto disponibilního příjmu není ničím doložen. 5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalovanému na jeho účet uvedený v předmětné smlouvě 13.000 Kč, bylo tedy prokázáno čerpání úvěru. 6. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 (občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 zákona číslo 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelské úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Z listinných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce předložil listinu nazvanou„ identifikované příjmy“, kde uvádí výši ověřeného předloženého příjmu 27.846 Kč, spotřebitel však není identifikován, listina není datována a není také nikým ověřena, pouze v záhlaví vlevo je logo [právnická osoba ]. Dále byla předložena opět nikým neověřená listina nazvaná výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], z této listiny prakticky lze dovodit pouze to, že byl proveden v souvislosti s poskytnutím úvěru nějaký výpočet k situaci žalované, není však v této listině uvedeno, z jakých podkladů bylo vycházeno a jakým způsobem byl vypočten disponibilní příjem 8.300 Kč. 10. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel nesmí bez dalšího se spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě je patrné, že žalobce neposoudil řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. 12. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka 13.000 Kč. Žalovaný neprokázal, že by na tuto částku něco zaplatil, je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení v této výši žalobci. Ve zbytku byl pak návrh zamítnut. Z textu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce mát tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. V tomto případě je cenou předmětu řízení částka 17.405 Kč s příslušenstvím, žalobce byl úspěšný v částce 13.000 Kč a žalovaný pak v částce 3.235 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 8. 2022 do vyhlášení rozsudku 9. 10. 2023 ve výši 2.828,99 Kč plus v částce 1.170 Kč za smluvní pokutu. Žalovaný byl tedy úspěšný v částce 7.234,89 Kč. Od úspěchu žalobce v částce 13.000 Kč je nutné odečíst úspěch žalovaného v částce 7.234,89 Kč, rozdíl činí 5.765,11 Kč a ve vztahu k ceně předmětu řízení má pak žalobce nárok na náhradu nákladů řízení z 33,12 %. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení v částce 8.495,60 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč, v odměně za tři úkony po 1.820 Kč, 3 x 300 Kč režijní paušál hotových výloh plus DPH. Z této částky má pak žalobce nárok na 33,12 %, což představuje 2.814 Kč.