23 C 79/2023-40 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 15. 8. 2023 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 38 414 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 8. 2022 do zaplacení, neboť žalobce na základě úvěrové smlouvy [číslo] poskytl žalovanému ve dnech 23. 7. 2022 a 24. 7. 2022 převodem na jeho účet úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 120 Kč a spolu s poplatky za doplňkové služby ″Klidné spaní″ ve výši 110 Kč, ″Presto″ ve výši 1 155 Kč a informační SMS servis ve výši 29 Kč, v termínu do 22. 8. 2022, tento svůj závazek však nedodržel a žalobci dluží částku 38 414 Kč. 2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na podkladě skutkových tvrzení žalobce a na podkladě žalobcem předložených listinných důkazů. 3. Provedeným dokazováním bylo z úvěrové smlouvy, smluvních podmínek a sazebníku poplatků zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobce zavázal umožnit žalovanému čerpat úvěr až do výše 29 000 Kč. Žalovaný si sjednal, že spolu s úvěrem budou poskytnuty zpoplatněné služby nazvané [název služby] [anonymizováno] za cenu 110 Kč, [název služby] za cenu 165 Kč a [název služby] [anonymizováno] za cenu 29 Kč měsíčně. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena do 22. 8. 2022. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že žalobce poukázal ve dnech 23. 7. 2022 a 24. 7. 2022 na účet č. [bankovní účet] celkem částku 29 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl a je žalovaný. Žalobce dále doložil, že před uzavřením smlouvy zjišťoval pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného a prověřoval jej v dostupných databázích dlužníků, přičemž vyšel z toho, že žalovaný dosahuje měsíčního příjmu 21 920 Kč, měsíční výdaje činí 6 620 Kč a jeho disponibilní příjem 8 300 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 6. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 10. Po provedeném dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že žalobce na základě této smlouvy vyplatil žalovanému převodem na jeho účet částku 29 000 Kč. Z provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumal schopnost žalovaného úvěr splatit. Z provedeného dokazování sice vyplývá, že žalobce zjišťoval pravidelné příjmy a výdaje žalovaného, počet osob s ním žijících a jím vyživovaných, na základě všech zjištěných okolností případu je však soud tohoto názoru, že k této své povinnosti přistupoval žalobce ryze formálně a mechanicky, neboť zjištěné údaje zjevně žádným způsobem nevztáhl ke sjednaným parametrům úvěru. Jestliže totiž měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč s tím, že žalovaný do jednoho měsíce splatí žalobci částku 36 554 Kč a jestliže bylo před tím zjištěno, že žalovaný dosahuje měsíčního příjmu jen 21 920 Kč, tedy o 7 000 Kč méně, než kolik činí poskytnutý úvěr a o 14 600 Kč méně, než kolik měl za jeden měsíc žalobci vrátit a jestliže dokonce bylo zjištěno, že jeho disponibilní měsíční příjem činí jen 8 300 Kč, tedy cca ¼ částky, kterou měl žalobci do měsíce vrátit, muselo být již v okamžiku poskytnutí úvěru zřejmé, že žalovaný nedisponuje dostatečným příjmem pro to, aby za pouhý jeden měsíc mohl žalobci splatit částku 36 554 Kč. Žalobce proto nesplnil svojí povinnost s odbornou péčí prověřit schopnost žalovaného úvěr splatit a proto je uzavřená úvěrová smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 občanského zákoníku neplatným právním jednáním. 11. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobce skutečně poskytl žalovanému částku 29 000 Kč. Jestliže se tak stalo na základě absolutně neplatného právního jednání, převzal žalovaný tuto částku bez platného právního důvodu a je tak povinen jí žalobci vrátit dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení. 12. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 29 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobce nárok dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízeným vlády č. 351/2013 Sb., ve zbytku pak žalobu zamítl, neboť byla-li uzavřena úvěrová smlouva neplatně, jsou neplatná veškerá její ujednání a žalobce tak nemá právní nárok na zaplacení dohodnutého poplatku za poskytnutí úvěru a dohodnutých poplatků za doplňkové služby. 13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, jak je uvedeno výše, neboť žalobce byl ve věci úspěšný jen částečně a má proto vůči žalovanému právo jen na náhradu nákladů řízení snížených úměrně jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl úspěšný co do 75,49 % uplatněného nároku, jeho neúspěch proto činí 24,51 % z uplatněného nároku. Po odečtení neúspěchu ve věci od úspěchu žalobce tak má žalobce nárok na náhradu jen 50,98% vzniklých nákladů řízení. 14. Náklady řízení tvoří odměna za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 500 Kč, za úkon, paušální náhrada hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 1 537 Kč a 21% DPH ve výši 378 Kč. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že jde o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem plnění je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.