9 C 162/2024-58 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 2. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 15.161,86 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl na bankovní účet žalovanému tentýž den peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr, za něž se zavázal žalovaný zaplatit částku 109 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 24 měsíčních splátkách po 884 Kč. Žalovaný na úvěr nic nesplatil, dostal se tak do prodlení a vznikla mu povinnost právnímu předchůdci žalobce zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Právní předchůdce žalobce úvěr zesplanil a dopisem ze dne 28. 5. 2023 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 12.899,97 Kč. Od 29. 5. 2023 má právní předchůdce žalobci právo na zaplacení úroku ve výši 29,79 % ročně z dlužné jistiny 10.000 Kč až do jejího zaplacení. Dále byl žalovaný povinen ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 29. 5. 2023 zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 11.674,97 Kč za každý den prodlení. Výše uvedená pohledávka byla ze strany , právnická osoba, ., na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2023. Žalobce požaduje zaplatit dlužnou novou jistinu ve výši 11.674,97 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 327 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 3.159,89 Kč, úroky ve výši 29,79 % ročně z částky 10.000 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.674,97 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení.2. Podáním doručeným soudu dne 27. 3. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně úroků ve výši 14,79 % ročně z částky 10.000 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení. O částečném zpětvzetí soud rozhodl usnesením ze dne 28. 3. 2024, č. j. EPR , číslo, . Dále žalobce doplnil žalobu, kdy uvedl že pro posouzení výše příjmů žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce výpis z účtu (potvrzení o přijetí mzdy 7, 8, 9, 10, 11a 12/2022 a 1, 2/2023). Z informací a dokladů od žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí 17.147 Kč. Výdaje žalovaného činili částku 8.775 Kč, přičemž bylo kalkulováno i životní minimum v aktuální výši 4.860 Kč. Žalobce uvedl že nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného, zaznamenané v dokumentu hodnocení klienta ze dne 24. 2. 2023 a předložené doklady žalovaného byly ze strany právního předchůdce žalobce zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, NRKI, ISIR) a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem měsíčně cca 7.372 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, přičemž vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.4. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 10.000 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 884 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 68,43 % ročně a RPSN 94,54 %. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o úvěru.5. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že si žalovaný sjednal s právním předchůdcem žalobce pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 109 Kč měsíčně.6. Z formuláře nazvaného hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný má příjem ze zaměstnání ve výši 17.147 Kč, jiné příjmy nemá. Jako výdaje uvedl životní minimum 4.860 Kč, bydlení 3.915 Kč, celkové výdaje ve výši 8.775 Kč, rezerva 7.372 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má středoškolské vzdělání a je zaměstnán u firmy , právnická osoba, ., , adresa, , na hlavní pracovní poměr od 1. 6. 2022 na dobu neurčitou.7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo doloženo, že dne , datum, právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému na účet částku 10.000 Kč.8. Z historie pohybů – běžný účet za období od 1. 7. 2022 do 24. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl v měsíci září 2022 – až únor 2023 příjem od společnosti , právnická osoba, . v průměrné výši 17.190 Kč.9. Přípisem ze dne 28. 5. 2023 původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění dluhu z důvodu nesplácení úvěru řádně a včas.10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo doloženo postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobce na žalovaného s účinností ke dni 29. 11. 2023.11. Přípisem ze dne , datum, oznámil žalobce žalovanému postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, ., na žalobce.12. Přípisem ze dne 30. 1. 2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby.13. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.16. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.18. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.19. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní zástupce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce se nezabýval celkovou majetkovou situací žalovaného, nebyly doloženy např. pracovní smlouva žalovaného, výplatní pásky žalovaného, výpisy z účtu žalovaného apod. Nebylo doloženo, že by si právní předchůdce žalobce ověřoval náklady žalovaného na bydlení, zda má žalovaný nějakou vyživovací povinnost, zda má smlouvu na dobu neurčitou.22. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V dan