14 C 102/2025-34 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 31 400 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavírala v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 26. 11. 20. Dle čl. 3.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 900 Kč. Celkem je předmětem žalobního návrhu pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 11 900 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 500 Kč a nesplacená jistina úvěru ve výši 17 000 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jako klient se dohodli na úvěru pro žalovaného ve výši 17 000 Kč, doba trvání 70 dní, poplatek za poskytnutí úvěru 1 % denně za každý den čerpání úvěru, den konečné splatnosti úvěru 26. 11. 2024, u žalovaného je uvedeno č. účtu , č. účtu, .4. Z potvrzení o provedených platbách Payments info soud zjistil, že žalovaný zaslal ze svého účtu částku 1 Kč na účet společnosti , Jméno žalobkyně, .5. Z potvrzení o provedených platbách společnosti , právnická osoba, , soud zjistil, že dne , datum, z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, ., byla zaslána žalovanému částka 17 000 Kč.6. Výzvou ze dne 4. 5. 2025 byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dluhu.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč, na kterou nic nesplatil. Částka ve výši 17 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl žalobě pouze v této výši.17. Splatnost pak soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) určil v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.18. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, žalobkyně má nárok na 8,28 % uplatněného nároku, proto soud přiznal vynaložené náklady řízení ve výši 344,45 Kč, vypočítané ze zaplaceného soudního poplatku 1 256 Kč, odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky za 3 úkony po 100 Kč, daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z přiznané odměny a náhrad ve výši 504 Kč částka 2 400 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).