14 C 109/2025-94 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 5. 2025 ve znění jeho následných doplnění ze dne 12. 6. 2025 a ze dne 22. 10. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 43 835,40 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , PSČ , adresa, (dále jen „banka“) uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru až do limitu 40 000 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splácet měsíčně spolu s úroky ve výši 16,9 % ročně. Žalobkyně uplatňuje úrok ve výši 12,75 % ročně. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 2. 10. 2024. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 16 369,47 Kč. Pohledávka byla ze strany banky postoupeny žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni 1. 12. 2024. Před uzavřením smluv banka posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o úvěru (č. l. 13) soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 20. 8. 2031, a to v měsíčních splátkách po 911 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,99 % ročně.4. Z předložené smlouvy o úvěru (č. l. 23) soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že banka žalovanému poskytla neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 70 900 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se jej zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami, úroková sazba byla 16,90 % ročně.5. Dále byly soudu předloženy formuláře pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z formuláře plyne, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 29 843 Kč, výdaje a splátky uvedl ve výši 0 Kč, proto banka vyčíslila jeho výdaje částkou 6 694 Kč. Banka zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnutý úvěr u banky se splátkou 5 036 Kč, dále se splátkou 1 578 Kč, se splátkou 1 379 Kč a se splátkou 3 108 Kč, dále měl spotřební úvěr mimo banku se splátkou 2 349 Kč. Orientační splátka nového úvěru činila 1 200 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 14 650 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného byl zjištěn jeho měsíční příjem v únoru 2023 ve výši 30 527 Kč, v březnu 2023 ve výši 28 092 Kč a v dubnu 2023 ve výši 30 811 Kč. Z tohoto výpisu jsou také zřejmé výdaje žalovaného, které několikanásobně převyšují jeho příjem.7. Dále měl soud k dispozici žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, v němž žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí u rodičů, je zaměstnán, dále uvedl výši příjmu ze zaměstnání, výši svých výdajů neuvedl.8. Z výpisů z úvěrového účtu se podává výše čerpaných úvěrů, a to dne 16. 5. 2023 ve výši 40 000 Kč, dne 13. 2. 2024 ve výši 2 500 Kč, dne 18. 2. 2024 ve výši 90 Kč, dne 15. 4. 2024 ve výši 300 Kč, dne 25. 4. 2024 ve výši 90 Kč a dne 3. 5. 2024 ve výši 150 Kč, celkem 43 130 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dohody o úplatě ze dne , datum, a přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo prokázáno, že předmětné pohledávky byly postoupeny žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem banky ze dne 12. 12. 2024.10. Výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 4. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.11. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.14. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.16. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by banka řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Z úřední činnosti je soudu známo, že banka poskytovala žalovanému úvěry opakovaně, v období necelého jednoho roku (od září 2022 do srpna 2023) žalovanému poskytla další 4 úvěry, přičemž první dva z těchto úvěrů byly konsolidované, tzn. že byly určeny na splacení stávajících bankovních úvěrů. Přitom není zřejmé, zda splácení předchozích úvěrů bylo bezproblémové či nikoliv. Banka sice zjišťovala výši příjmů žalovaného ze zaměstnání (výpisem z účtu žalovaného), již se však vůbec podrobně nezabývala jeho výdaji, kdy již s ohledem na četnost poskytování úvěrů a opakované přeúvěrování stávajících úvěrů si měla počínat o to více obezřetněji. Výdajová složka žalovaného nebyla vůbec přezkoumána, ačkoliv se z předložených výpisů z účtů podávají poměrně vysoké výdaje (183 234,52 Kč, 102 325,39 a 96 237,35 Kč), jež několikanásobně převyšují příjem žalovaného ze zaměstnání. Pokud by banka náležitě a s veškerou odbornou péčí přezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, nemohla by dle názoru soudu dospět k závěru, že žalovaný je s to úvěr splácet.20. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tudíž neplatné.21. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Je nesporné, že žalovanému byla postupně poskytnuta částka ve výši 43 130 Kč, na kterou splatil 16 369,47 Kč. Rozdíl tak činí částku 26 760,53 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy v částce uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.23. Splatnost těchto částek pak soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z be