14 C 167/2025-74 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 4. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 140 772,67 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového č. , hodnota, , sjednaný úvěrový rámec činil 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný načerpal částku 19 627,50 Kč a celkem uhradila částku 7 923 Kč, avšak úvěr nehradil řádně a včas, žalobkyně tedy úvěr ke dni 31. 12. 2024 zesplatnila. Žalovaná pohledávka ve výši 18 599,60 Kč sestává z neuhrazené jistiny 16 999,60 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, se sjednaným úvěrovým rámcem 120 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný celkem načerpal částku 231 830,08 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr splatila 222 903,41 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného byl úvěr ke dni 31. 12. 2024 zesplatněn. Žalovaná pohledávka ve výši 122 173,07 Kč sestává z neuhrazené jistiny 119 999,21 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, poplatků za pojištění ve výši 377,86 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.2. V písemném podání ze dne 25. 11. 2025 žalobkyně doplnila skutková tvrzení o tom, jak posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím jednotlivých úvěrů.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.4. Z předložené smlouvy nazvané „, název služby, – revolvingový úvěr č. , hodnota, “ soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka úvěrového rámce 10 000 Kč, který v téže výši čerpal. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 25,90 %.5. Z předložené smlouvy nazvané „, právnická osoba, č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že se jednalo o bezúčelový revolvingový úvěr s tím, že žalovanému byla poskytnuta výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 12) soud zjistil, že pod číslem smlouvy , číslo, je u žalovaného evidováno poskytnutí jistiny a CoC jistiny celkem ve výši 19 627,50 Kč a úhrada dluhu ze strany žalovaného celkem ve výši 7 923 Kč. Dále jsou zde zapsány jednotlivé předpisy úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 21) soud zjistil, že pod číslem smlouvy , číslo, je u žalovaného evidováno poskytnutí jistiny ve výši 231 830,08 Kč a úhrada dluhu ze strany žalovaného celkem ve výši 222 903,41 Kč. Dále jsou zde zapsány jednotlivé předpisy úroků, nákladů na vymáhání, pojištění a smluvní pokuty.8. Z karty klienta (č. l. 10, č. l. 32) se podává, že žalovaný při sjednávání úvěrů uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem ze zaměstnání ve výši 19 500 Kč, resp. 38 000 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti uvedl ve výši 50 000 Kč, resp. 70 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uváděl ve výši 4 000 Kč, resp. 33 000 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že byly provedeny lustrace žalovaného v registrech JAP_PUJCKA, NRKI, CEE, SOLUS a MVCR.9. Dále byla soudu předložena úvěrová zpráva (č. l. 16,33), ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa a kontaktní údaje žalovaného a dále informace o kontraktech žalovaného. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaný měl 1 existující splátkový závazek, 1 byl ukončen a dále 1 existující závazek z kreditní karty.10. K prokázání ověření bonity žalovaného byl předložen přehled pohybů na bankovním účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 2. 2023 do 28. 2. 2023, z něhož se podává příjem žalovaného ze zaměstnání dne 8. 2. 2023 ve výši 29 879 Kč. V uvedeném období výdaje žalovaného (29 317,82 Kč) se skoro rovnaly jeho příjmu (29 879 Kč). Počáteční zůstatek byl ve výši -4 822,76 Kč, konečný zůstatek byl ve výši – 4 261,58 Kč.11. Výzvami žalobkyně ze dne 31. 12. 2024 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, a úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, .12. Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z předmětných úvěrových smluv.13. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.16. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.18. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.19. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Po provedeném dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru a že žalobkyně na základě těchto smluv poskytla žalovanému postupně částky 19 627,50 Kč a 231 830,08 Kč. Z provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv, resp. před navýšením úvěrového rámce a poskytnutím úvěrů řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumala schopnost žalovaného úvěry splatit. Žalovaný k prokázání své bonity předložil přehled pohybů na svém účtu za jeden měsíc týkajícího se roku 2023, žalobkyně si tedy mohla ověřit výši příjmů ze zaměstnání pouze za jeden měsíc. Jiné doklady nebyly ze strany žalovaného předloženy. Navíc, z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že jeho příjem ze zaměstnání v únoru 2023 byl ve výši 29 879 Kč, oproti tomu v kartě klienta (č. l. 32) uvádí žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši 38 000 Kč, což je rozdíl 10 000 Kč a lze tak vyvodit, že údaje uváděné žalovaným se nezakládají na pravdě. Byť žalobkyně určitým způsobem zkoumala příjmy žalovaného ze zaměstnání, již žádným způsobem neprokázala existenci, natož výši 50 000 Kč, resp. 70 000 Kč dalšího tvrzeného příjmu domácnosti. Není zřejmé, jakého člena domácnosti tento příjem je, z jakého zaměstnání, zda se jedná o jednu osobu či o více osob, či zda tento další příjem skutečně vůbec existuje. V tomto směru je tak tvrzení žalovaného v podstatě nepřezkoumatelné. Rovněž pokud jde o výdaje domácnosti žalovaného tvrzeně ve výši 4 000 Kč, resp. 33 000 Kč, není zřejmé, jaké výdaje jsou v této částce zahrnuty a zda se skutečně jedná o veškeré výdaje žalovaného čili zda jsou v této čás