21 C 231/2025-81 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 23. 6. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 13 300 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 400 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 300 Kč a dále částky 2 877 Kč coby sjednaného smluvního úroku z jistiny splatného dne 29. 11. 2024, a to se zákonným úrokem z prodlení z požadované jistiny ve výši 13 300 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč s možností navýšení úvěru.4. Výpisem z č. l. 64-66 bylo prokázáno čerpání daného úvěru žalovaným ve výši 14 000 Kč dne , datum, , ve výši 700 Kč dne , datum, , ve výši 700 dne , datum, na číslo účtu žalovaného označené v dané úvěrové smlouvě (tj. č. ú. , č. účtu, ).5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 a k ní se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků, nebyly přiměřeně doloženy příjmy, ani výdaje žalovaného. Společnost , právnická osoba, tak neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 400 Kč, z níž je žádáno o zaplacení toliko 13 300 Kč, na nějž se nepodává ani částečná úhrada. Tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud proto vyhověl v rozsahu 13 300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.17. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, jenž svou povahou vylučuje splatnost před rozhodnutím soudu. Žalovaný ke své neschopnosti k úhradě nic nenamítnul a ze spisu s k jeho schopnostem podává toliko to, že takovou částkou disponoval po uzavření smlouvy, kdy její použití nebylo ani tvrzeno. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě této částky do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků a zákonných úroků z prodlení z přiznané jistiny. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 314,82 Kč, přičemž tato částka představuje 50,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení včetně vyčíslení příslušenství v rozsahu 75,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,86 %, tj. úspěchu žalobkyně v částce 13 300 Kč a neúspěchu žalobkyně v částce zákonného úroku v sazbě 12,75 % ročně za dobu od 30. 11. 2024 do rozhodnutí soudu dne 23. 10. 2025 z jistiny ve výši 13 300 Kč a v částce kapitalizovaného úroku 2 877 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 300 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.