21 C 269/2025-85 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 53 370 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaná čerpala úvěr dne , datum, a dne , datum, převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalobkyně žádá o zaplacení dluhu z dané smlouvy, a to dlužné, čerpané jistiny ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 000 Kč vzniklého sazbou ve výši 40 % měsíčně z čerpané jistiny do , datum, , a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. Dále žalobkyně žádá o zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 370 Kč dle článku 4.2 písm. c) dané smlouvy vzniklé sazbou 0,1 % denně z této dlužné jistiny za dobu od , datum, do , datum, .2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne , datum, k distančnímu uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně.4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr z č. l., Anonymizováno, , hodnota, vyplynulo, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z toho, že žalovaná má vlastním dům bez hypotéky, je svobodná, je důchodce se základním vzděláním, její čistým měsíční příjem má činit 15 924 Kč, měsíční výdaje 4 860 Kč, nemá se jednat o osobu v exekuci, insolvenci, nemají být dány skutečnosti zakládající možnost podání návrhu na insolvenci, aniž však tato listina dokládá, že byly takové informace ověřeny, event. jak byly ověřeny.5. Z potvrzení o provedené platbě bylo jednotlivě prokázáno čerpání úvěru na účet žalované (, č. účtu, ) uvedený v úvěrové smlouvě, a to dne , datum, ve výši 5 000 Kč (č. l. , hodnota, ) a dne , datum, ve výši 25 000 Kč (č. l. , hodnota, ), tedy celkem v částce 30 000 Kč.6. Zesplatněním ze dne , datum, došlo ze strany žalobkyně k prohlášení daného úvěru za splatný ke dni 27. 5. 2024.7. Z výpisu z bankovního účtu žalované z č. l. , hodnota, – , hodnota, a z č. l. , hodnota, – , hodnota, se podávají transakce za období od , datum, do , datum, , které prokazují tvrzený příjem žalované a dále též dluhy žalované u nebankovních institucí (viz platby pouze v , datum, ve výši 3 619 Kč na protiúčet „, právnická osoba, .“, ve výši 2 186 Kč s poznámkou „, právnická osoba, “ a ve výši 1 384 Kč na protiúčet příjemce „, právnická osoba, .“).8. Z kopie občanského průkazu a cestovního průkazu žalované vyplynulo, že žalobkyně měla takové doklady k dispozici.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Doklady, které žalobkyně měla k dispozici, tj. výpisy z bankovního účtu žalované, zakládají podezření na velice nepříznivou finanční situaci žalované, která měla toliko nepříliš vysoký důchod a brala si půjčky či úvěry od různých společností, kdy nejspíše uváděla nepravdivé informace o svých tvrzených výdajích, které byly dokonce nižší, než jí doložené splácené dluhy. Žalovaná přitom usilovala u žalobkyně o další zadlužení s tím, že je ochotna akceptovat nemravné podmínky, kdy byl sjednán úrok 480 % ročně (tj. 40 % měsíčně). Pokud by žalobkyně chtěla žalované řádně poskytnout spotřebitelský úvěr, musela by mít objektivně a přesně podložené veškeré její výdaje, které by žalované umožňovaly při jejím nízkému přijmu úvěr splatit, což se nestalo. Povinnost posoudit úvěruschopnost je přitom objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem o tom, že úvěr splatí. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení. Proto soud vyhověl pouze v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná žádnou úhradu na ni nenamítla a z obsahu spisu se nepodává.20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponovala částkou 30 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalované vrátit uvedenou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení přirostlých úroků spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že s ohledem míru procesního úspěchu obou účastníků, který je po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí srovnatelný, nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich.