23 C 63/2025-44 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 27 239,80 Kč spolu s příslušenstvím popsaným shora ve výrokové části rozsudku – úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení, neboť mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla uvedená společnost žalovanému úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s částku 14 340 Kč formou 65 splátek, od , datum, je však v prodlení s úhradou dohodnutých splátek. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na podkladě skutkových tvrzení žalobce a na podkladě žalobcem předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č., hodnota, a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9 563 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení 3 277 Kč formou 65 týdenních splátek. Úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně, výše RPSN činila 162,48 %. Z tabulky umoření vzal soud za prokázané, že žalovaný na úvěr splatil dne , datum, částku 1 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze soupisu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila svojí pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobce dne , datum, . O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem původního věřitele z téhož dne. Z karty klienta vyplývá, že právní předchůdce žalobce při poskytnutí úvěru vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 13 924 Kč. Dále počítal s dalšími, nijak nespecifikovanými příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč Výdaje žalovaného byly stanoveny odhadem na částku 700 Kč měsíčně.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet..7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).9. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Z dikce ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěrové smlouvy vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího prověřit úvěruschopnost úvěrovaného je svojí povahou neplatností absolutní, ke které musí soud v řízení přihlížet vždy, tj. i tehdy, zůstane-li úvěrovaný nečinný a neplatnost právního jednání v řízení sám nenamítne.10. Zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí znamená, že poskytovatel úvěru musí před poskytnutím úvěru spotřebiteli nejen zkoumat, jakých příjmů žadatel o úvěr dosahuje, ale musí též zjistit jeho pravidelné výdaje tak, aby bylo možno náležitě posoudit, jaká částka obvykle žadateli o úvěr zbývá z jeho příjmů po zaplacení pravidelných výdajů a zda z tohoto zůstatku je reálně schopen splácet dohodnuté splátky úvěru. Tento požadavek tak znamená, že by poskytovatel úvěru měl prověřovat, zda žadatel o úvěr již nesplácí jiné úvěry či podobné závazky a též by měl náležitě ověřovat jeho obvyklé výdaje na bydlení. Z důkazů předkládaných žalobcem za účelem prokázání, že jeho právní předchůdce povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně splnil, však vyplývá, že právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného rozhodně nepostupoval s vynaložením odborné péče. Z předložené karty klienta sice vyplývá, že právní předchůdce žalobce zjišťoval příjmy žalovaného, v kartě jsou však uvedeny i další příjmy, aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy jde a jak byla ověřena jejich výše a závěr o tom, že žalovaný může disponovat s příjmem 33 924 Kč měsíčně, se tak jeví přinejmenším jako pochybný. Právní předchůdce žalobce pak zcela rezignoval na ověření výdajů žalovaného. Nebyly provedeny dostupné lustrace v evidenci dlužníků, nebyly nijak ověřovány výdaje žalovaného na bydlení. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti a že je rozvedený, zcela očividně se tak nabízí úvaha, že vyživovací povinnost byla stanovena soudním rozhodnutím. Přesto však nebyla nijak ověřena její výše. Výdaje žalovaného stanovil právní předchůdce žalobce odhadem na částku 700 Kč měsíčně, což je částka naprosto absurdní, neboť v takovém případě by žalovaný měl cca 23 Kč na den na úhradu stravy, ošacení a nákladů na bydlení. Z uvedeného je zřejmé, že ověření úvěruschopnosti bylo provedena ryze formalisticky tak, aby byla naplněna litera zákona bez toho, že by právní předchůdce žalobce prováděl nějaké reálné úvahy o schopnosti žalovaného úvěr splácet.11. Pro porušení zákonné povinnosti je proto smlouva o úvěru absolutně neplatným právním jednáním, a to jako celek, tedy včetně všech vedlejších ujednáních o povinnosti zaplatit úrok z úvěru a další dohodnuté poplatky. Byl-li přesto předmět úvěru – částka 15 000 Kč žalovanému poskytnuta, jde o plnění bez právního důvodu a vzniká tak nárok na její vrácení z titulu bezdůvodného obohacení. Z přeložené tabulky umoření vyplývá, že žalovaný z čerpané částky 15 000 Kč již splatil částku 1 000 Kč, výše bezdůvodného obohacení žalovaného tak činí jen částku 14 000 Kč.12. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky 14 000 Kč a ve e zbytku žalobu zamítnul, neboť z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalobce nárok na sjednaný úrok z úvěru. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, tak prodlení žalovaného dosud nenastalo, a to s poukazem na znění ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěry Nejvyššího soudu přijaté v jeho rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/202113. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch žalobce ve věci činil 51,39 % uplatněného nároku, jeho neúspěch 48,61 % uplatněného nároku, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem v řízení je tak jen 2,78 %, což je natolik nepatrný rozdíl, že soud považoval za vhodnější náklady řízení nepřiznávat jako celek.