23 C 65/2025-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 52 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 23. 9. 2024 do zaplacení, jakožto dlužného úroku z úvěru. Žalobou uplatněný nárok odůvodnil žalobce tím, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, a poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobce. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení úroku z úvěru ode dne prodlení, tj. od 16. 2. 2024 po dobu 90 dnů tak, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že se žalobou nesouhlasí, neboť dluh už je jí strháván exekučně ze mzdy.3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se jmenovaná společnosti zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 7 500 Kč. Úvěr byl úročen měsíčním úrokem ve výši 15 %. RPSN činila 435,03 %. Z výpisu z účtu vzal soud za prokázané, že úvěr ve výši 50 000 Kč byl poskytnut převodem na účet uvedený v úvěrové smlouvě dne , datum, . Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla na žalobce postoupena dne , datum, . Ze statistiky úrokových sazeb České národní banky pro spotřebitelské úvěry bylo zjištěno, že průměrná výše ročních úroků u spotřebitelských úvěrů se ve druhém pololetí roku , rok, pohybovala v rozmezí 9,27 % - 9,57 %.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Z provedeného dokazování vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž předmět úvěru – částka 50 000 Kč, byl poskytnut převodem na účet specifikovaný v úvěrové smlouvě. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že mezi stranami úvěrové smlouvy byl sjednán obchodní úrok ve výši 15 % měsíčně, což odpovídá úroku ve výši 180 % ročně. Z provedeného dokazování vyplývá, že průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů činila v době uzavření úvěrové smlouvy (září 2023) 9,50 % ročně. Soud si je vědom, že v databázi České národní banky jsou evidovány průměrné úrokové sazby, a že je tak běžné, že v daném období jsou úvěry sjednávány i s vyšší úrokovou sazbou, nicméně pokud soud porovná průměrnou úrokovou sazbu s úrokovou sazbou smluvenou v úvěrové smlouvě, tak sazba sjednaná překračuje sazbu průměrnou více jak 18násobně. To je natolik markantní nepoměr, že takto sjednaná úroková sazba musí být pohledem ustálené judikatury Nejvyššího soudu (pro srovnání viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 2. 2007, sp.zn. 33 Odo 236/2005) považována nutně za nemravnou. Na ujednání úvěrové smlouvy o úroku z úvěru je proto nutno v souladu s ust. § 580 občanského zákoníku nahlížet jako na absolutně neplatné právní jednání pro zjevný rozpor tohoto ujednání s dobrými mravy.8. Soud při rozhodování dále přihlédl k judikatuře Soudního dvora Evropské unie, ze které vyplývá, že článek 6 odst. 1 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, která vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodování o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (pro srovnání viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. 6. 2012, C-618/10, ve věci Banco Español de Crédito SA proti Joaquín Calderon Camin). Dále Soudní dvůr EU dovodil, že neplatné (zneužívající) ujednání by mohl soud podle uvedené směrnice nahradit pouze tehdy, byl-li by spotřebitel zrušením celém smlouvy vystaven zvlášť nepříznivým důsledkům (pro srovnání viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 7. 11. 2019, C349/18 až C351/18, ve věci NMBS proti Kanyeba, Nijs, Dedroong).9. Z uvedeného vyplývá, že je-li ujednání o úroku ve smlouvě o spotřebitelském úvěru neplatné pro rozpor takového ujednání s dobrými mravy (proto, že nutí spotřebitele platit za poskytnutí úvěru zjevně nemravný úrok), vylučuje čl. 6 odst. 1 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, aby soud v takovém případě při rozhodování o žalobou uplatněném nároku na zaplacení dlužného (nemravného) úroku z úvěru aplikoval ustanovení § 1802 občanského zákoníku a nahradil neplatné ujednání o výši úrokové sazby tak, že by žalobci přiznal k náhradě obvyklý úrok požadovaný za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Nejedná se totiž o případ, kdy by zrušením smlouvy byl spotřebitel vystaven zvlášť nepříznivým důsledkům, a kdy by tak dle judikatury Soudního dvora EU bylo přípustné nahradit neplatné ujednání rozhodnutím soudu, neboť ujednání o úroku je ujednáním ve prospěch poskytovatele úvěru, nepřiznání úroku tak nemůže zhoršit postavení spotřebitele, ale toliko poskytovatele úvěru.10. Soud proto podanou žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení nemravného úroku z úvěru dle ust. § 580 občanského zákoníku z důvodů uvedených výše zcela zamítnul.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaná byla v řízení úspěšná, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení, ty však žalované v dosavadním průběhu řízení nevznikly.