9 C 152/2025-78 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 39.579,83 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne , datum, poskytl žalovanému zřízení a vedení běžného účtu č. , hodnota, . Žalovaný se za poskytování bankovních služeb zavázal platit poplatky a udržovat na běžném účtu kladný zůstatek. Žalovaný však porušil své závazky tím, že se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, banka využila svého práva od smlouvy odstoupila s účinností ke dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobce. Ke dni postoupení činila pohledávka 2.749,62 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 2.749,62 Kč a zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčku v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 705 Kč. Mezi bankou a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků zápůjčky, když úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 11,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, došlo k zesplatnění ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným s veškerým příslušenstvím byla ze strany , právnická osoba, ., postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 36.545,21 Kč, poplatků ve výši 285 Kč, smluvního úroku ve výši 2.451,43 Kč splatného ke dni , datum, , úroku z prodlení ve výši 67,96 Kč splatného ke dni , datum, a dále zaplacení smluvních úroků ve výši 11,90 % ročně z jistiny ve výši 36.545,21 Kč od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z celkové částky 36.830,21 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Právní předchůdce žalobce získal informace o finanční situaci žalovaného, kdy příjmy činily 16.000 Kč a zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na 14.950 Kč (z toho výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěru ve výši 8.200 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4.250 Kč a ostatní výdaje ve výši 2.500 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný. Žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 7.478,51 Kč.4. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne , datum, soud zjistil, že ji uzavřela společnost , právnická osoba, ., a žalovaný. Předmětem smlouvy je zřízení běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytování služeb bance platit. Na běžném účtu musel udržovat kladný zůstatek.5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že ji uzavřela společnost , právnická osoba, ., jako věřitel a žalovaný, jako klient. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč, který žalovaný bude splácet pravidelnými 96 měsíčními splátkami ve výši 705 Kč. Strany si dohodly úrokovou sazbu ve výši 11,90 % ročně a RPSN činilo 12,57 %. Celková splatná částka 62.195 Kč.6. Z výpisu z úvěru za období od , datum, do , datum, bylo doloženo, že žalovaném byla poskytnuta částka 40.000 Kč na kterou splatil částku 7.478,51 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne , datum, bylo doloženo, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny z původního věřitele , právnická osoba, ., na žalobce, s účinností ke dni , datum, .8. Ve formuláři posouzení úvěruschopnosti klienta uvádí , právnická osoba, ., že žalovaný uvedl žádá o neúčelový úvěr ve výši 40.000 Kč, je svobodný, bydlí v pronájmu, vzdělání má základní. Uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 16.000 Kč, jako výdaje uvedl výdaje na bydlení 8.200 Kč, výdaje na živobytí 3.000 Kč, rodinné náklady a ostatní 2.500 Kč. Součástí je vyhodnocení úvěruschopnosti klienta bankou.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, doložena šetření v příslušných registrech. Nebyly doloženy a ověřeny příjmy ani výdaje žalovaného. Právní předchůdce žalobce se nezabýval celkovou majetkovou situací žalovaného, neprověřil, zda je žalovaný zaměstnaný na dobu určitou x neurčitou, ověřil si výši příjmu, zda má nějaké vyživovací povinnosti. Žalovaný uvedl příjem 16.000 Kč, celkové výdaje 14.950 Kč, zbývala mu tak částka 1.050 Kč, ze které měl 705 Kč splácet každý měsíc předmětný úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvo