9 C 171/2025-99 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 22.867,61 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , s žalovanou uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec do výše 30.000 Kč, současně jí byla poskytnuta kreditní karta , název, , jejímž prostřednictvím byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 5 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Žalovaná se zavázala vrátit čerpané peněžní prostředky včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru a dále poplatků za odeslané upomínky. Žalovaná průběžně čerpala peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, v důsledku porušení smluvních povinností, využila banka svého práva a dne , datum, ukončila smlouvu a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 29.528,46 Kč. Aktuální výše úrokové sazby pak činila 14,75 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla ze strany , právnická osoba, ., postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 30.942,30 Kč. Žalobce požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 13.699,57 Kč, poplatků ve výši 9.168,04 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 6.660,85 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1.413,84 Kč. A dále úroků z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 13.699,57 Kč od 2. 6. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 22.867,61 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 13. 3. 2025.2. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že žalovaná po poskytnutí úvěrového rámce ke dni zesplatnění, tj. 1. 6. 2024 čerpala peněžní prostředky ve výši 95.763,26 Kč a konkrétně rozepsal, kdy a jakou částku žalovaná čerpala. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 91.142,54 Kč a žalobce doložil přehled splátek a způsob jejich započtení.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání kreditní karty ze dne , datum, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které mohla žalovaná čerpat peněžní prostředky do výše 30.000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Minimální splátka byla 5 % z výše úvěrového rámce, roční úroková sazba pro čerpání byla 17,88 %, RPSN 23,50 %, celková částka splatná spotřebitelem 33.572,28 Kč. Součástí smlouvy jsou dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru a kreditní karty.5. Žalobce doložil výpisy ke kreditní kartě , název, za období od , datum, do , datum, , ze kterých se dokládá, kdy a jakou částku žalovaná konkrétně čerpala a jak úvěr splácela a způsob jejich započtení. Dále doložil žalobce platební historii, ze které je patrno, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla ze strany , právnická osoba, ., postoupena žalobci, a to s účinností ke dni , datum, .7. Přípisem ze dne , datum, oznámil žalobce žalovanému postoupení pohledávky.8. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla doložena šetření v příslušných registrech. Žalobce nedoložil, že by právní předchůdce jakkoli ověřoval majetkové, osobní poměry žalované. Žalovaná nedoložila své příjmy a výdaje. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 95.763,26 Kč, na kterou splatila 91.142,54 Kč. Rozdíl tak činí částku 4.620,72 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o úvěru, dle které měli být plněny další poplatky, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné nákl