9 C 175/2025-79 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky ve výši 10.163,58 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalobcem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , prostřednictvím webové stránky , webové stránky, , na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 22.500 Kč, splatný nejpozději , datum, . Žalovaná úvěr čerpala, do data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátila, dostala se do prodlení. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z nesplacené jistiny ve výši 8.105,61 Kč, smluvního úroku ve výši 1.601,61 Kč a dále smluvní pokuty v částce 456,36 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru 12. 12. 2024. Původní věřitel poskytl žalované úvěr dne , datum, převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 18. 1. 2025.2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne , datum, uvedla, že v době, kdy se společností uzavírala smlouvu, již hradila další závazky. Na zaplacení úvěru posílala pravidelné splátky. Po chvilce splácení však zjistila, že si to nemůže dovolit a pomalu se dostala do dluhové pasti, kdy úvěry hradila jinými úvěry. Zjistila, že to je neudržitelné a vyhledala pomoc. Žalovaná zaslala žalobci návrh smírného řešení sporu dne , datum, , kde zpochybnila platnost smlouvy a jejich podmínek a požadovala doplacení původní jistiny ve splátkách. Žalobce s jejím návrhem nesouhlasil. Žalovaná nárok tak, jak je uveden v žalobě neuznává. Smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná a strany by se tak měly vypořádat v rámci bezdůvodného obohacení. Tato neplatnost je dána vedle samotného nedostatku právního jednání dvěma skutečnostmi, a to hrubým rozporem parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a nesplněním povinnosti věřitele posoudit s obornou péči úvěruschopnost dlužníka. Původní věřitel si nijak neověřoval příjmy a výdaje žalované a žádné další dokumenty a potvrzení od ní nežádal (např. nájemní smlouvu, doklady k inkasu, nebo výpis odchozích plateb). Důsledkem neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je neplatnost smlouvy. Navrhuje, aby soud žalobu zamítl v plném rozsahu, neboť uhradila částku ve výši 24.614,90 Kč a čerpala jistinu ve výši 22.500 Kč. Jistina byla již zaplacena původnímu věřiteli.3. Z písemných návrhů smlouvy o úvěru ve splátkách č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaná sjednali úvěru ve výši 22.500 Kč, jednalo se o spotřebitelský, neúčelový úvěr splatný ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3.235,74 Kč, zápůjční úroková sazba 115,05 %, RPSN 200 %, celková výše spotřebitelského úvěru 38.828,88 Kč. Součástí byl splátkový kalendář.4. Z výpisu z bankovního účtu původního věřitele z , datum, bylo prokázáno, že žalovaná provedla verifikační platbu 0,01 Kč z bankovního účtu u , právnická osoba, , na tento bankovní účet jí byla dne , datum, původním věřitelem poukázána platba ve výši 22.500 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo doloženo, že pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele společnosti , právnická osoba, , postoupena na žalobce.6. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila dne , datum, částku 3.300 Kč, dne , datum, částku 3.235,74 Kč, dne , datum, částku 3.195,60 Kč, dne , datum, částku 3.235,74 Kč, dne , datum, částku 3.235,74 Kč, dne , datum, částku 3.235,74 Kč, dne , datum, částku 3.235,74 Kč a dne , datum, částku 1.940,46 Kč, celkem tak uhradila částku 24.614,76 Kč.7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, žalobce nedoložil, že by zjišťoval příjmy a výdaje žalované a tyto nějak hodnotil. Soudu také nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované ani doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, ev. dalších registrech. Sama žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že po ní původní věřitel nechtěl doložit příjmy a výdaje, nezohlednil a neprověřil její další závazky. Věřitel se nemůže spokojit s údaji, které mu poskytne dlužník při sjednávání úvěru. Má povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele při poskytování spotřebitelského úvěru vždy při každém jednotlivém uzavření smlouvy tak, aby údaje byly aktuální a odpovídající skutečnosti. Postup, kdy se věřitel spokojí pouze s několika údaji – tvrzeními spotřebitele, a ty navíc ani neprověří, je v rozpadu s povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru. Žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 22.500 Kč, podle tvrzení žalobce žalovaná platbami na účet zaplatila celkem 24.655,90 Kč, tedy více než poskytnutou jistinu úvěru, proto soud podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci zcela úspěšný žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.