9 C 186/2025-80 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 78.030 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr ve výši 50.000 Kč spolu s úrokem ve výši 78,08 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3.419 Kč splatných k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen , rok, dle předloženého splátkového kalendáře. Součástí všech splátek byla splátka jistiny úvěru a úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy řádně a včas, zaplatila dne , datum, částku ve výši 3.419 Kč a , datum, částku 4.000 Kč. Úvěr se stal splatný v souladu se smluvním ujednáním dle článku , hodnota, smlouvy ke dni 23. 6. 2024 v důsledku prodlení žalované. Žalobce požaduje zaplatit jistinu ve výši 55.525,66 Kč, dále podle bodu , hodnota, . smlouvy smluvní pokutu ve výši 998 Kč, kdy má nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 2, 3, tedy 2x 499 Kč. Dále žalobci podle bodu , hodnota, smlouvy vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč, a to 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 1, 2, 3. V bodu , hodnota, smlouvy si strany sjednaly, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne , datum, až do jejího úplného zaplacení. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. , datum, , tedy smluvní pokutu ve výši 20.907,75 Kč.2. Žalovanou k jednání omluvila její matka s tím, že žalovaná je hospitalizovaná v nemocnici. Její dlouhodobě špatný zdravotní stav jí nedovoluje se dostavit k jednání. Uvedla, že se o dceru stará a žádá o splátkový kalendář. Matka žalované doložila zprávu lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, , která potvrzuje, že se žalovaná nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zúčastnit soudního řízení.3. Z písemného návrhu smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne , datum, a písemného oznámení o schválení úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , jehož součástí je splátkový kalendář, bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, s roční procentní sazbou nákladů ve výši 113,05 %, zápůjční úrokovou sazbou ve výši 78,07 % ročně. Žalovaná se zavázala žalobci zaplatit celkovou částku 164.112 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3.419 Kč na bankovní účet žalobce. Každá měsíční splátka zahrnovala splátku úroků a splátku jistiny v poměru uvedeném ve splátkovém kalendáři. Pro případ prodlení žalované s úhradou, byť i části kterékoli měsíční splátky, vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku (článek , hodnota, ), v případě prodlení žalované s úhradou splátky o délce 15 dnů vzniklo žalobci právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku (článek , hodnota, ). Pro případ prodlení žalované s úhradou, byť i části kterékoli splátky, bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru u prodlení žalované o délce 65 dní (článek , hodnota, ). V případě zesplatnění závazku se veškeré dosavadní závazky staly novou jistinou, v případě, že po zesplatnění úvěrovaná nezaplatila dlužnou částku, vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (článek , hodnota, ).4. Ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovaná se zavázala žalobci úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 3.419 Kč, že každá z měsíčních splátek zahrnovala pohyblivou platbu na sjednaný úrok, jistinu a částku pojištění. První splátka měla být zaplacena , datum, , poslední , datum, .5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že částka 50.000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalované dne , datum, .6. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaná splátkami v kartě konkrétně rozepsaných zaplatila celkem částku 7.419 Kč a že je zaměstnána u , právnická osoba, , kontaktní adresa a trvalé bydliště je uvedeno , adresa, , dále mobil žalované a e-mail žalované.7. Z historie pohybů – běžný účet bylo zjištěno, že žalované dne , datum, přišel na účet důchod invalidní 3. stupeň ve výši 16.104 Kč, dne , datum, ve výši 16.104 Kč.8. Z písemné upomínky ze dne , datum, a ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení dlužných splátek s odkazem na sjednané smluvní sankce. Přípisem ze dne , datum, jí bylo oznámeno zesplatnění dluhu ke dni 23. 6. 2024 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů ode dne odeslání dopisu.9. Předžalobní výzvou ze dne 11. 10. 2024 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu před podáním žaloby.10. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis z registru SOLUS, kartu klienta a hodnocení klienta. Žalobce dále předložil předsmluvní formulář standartních informací o spotřebitelském úvěru, kterým prokazoval poskytnutí veškerých informací o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy.11. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.14. Podle § 9 téhož zákona je povinen věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebylo doloženo nic o osobních a majetkových poměrech žalované, pouze to, že pobírá invalidní důchod ve výši 16.104 Kč.16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 50.000 Kč, na kterou splatila 7.419 Kč. Rozdíl tak činí částku 42.581 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 42.581 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě