9 C 188/2025-51 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 18.295,68 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, distančním způsobem na adrese , webové stránky, se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení až do výše 37.600 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditovaného rámce měl nastat dne , datum, . Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, v částce 8.000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby, a to služba „, název, “ za poplatek ve výši 87,84 Kč, služba „, název, “ za poplatek ve výši 165 Kč, „, název, “ za poplatek ve výši 23,04 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval dne , datum, a k výpovědi smlouvy došlo téhož dne. Žalobce požaduje zaplacení nesplacené jistiny 7999,96 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 158,91 Kč, smluvní úrok 9.713,72 Kč, poplatek za službu „, název, “ 87,84 Kč, poplatek za službu „, název, “ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „, název, “ 23,04 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8.4343,75 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobce požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení, to je 0,1 % denně od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského, revolvingového, bezúčelového úvěru, na základě které mu byl schválen kreditní rámec 37.600 Kč splatný do , datum, , RPSN 2072,10 %, úroková sazba (pevná – denní úrok) 1,016 %. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr do , datum, . Poplatek za vyplacení tranše úvěru byl stanoven 1,99 % z čerpané částky.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne , datum, na účet žalovaného uvedený ve smlouvě byla poukázána částka ve výši 8.000 Kč.5. Z přílohy předpis denních splátek bylo doloženo, jak žalovaný měl čerpaný úvěr splácet. Jednotlivé splátky jsou rozděleny na jistinu, úrok a poplatek. Žalovaný měl začít úvěr splácet dne , datum, a poslední denní splátka připadla na den , datum, .6. V listině nazvané výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, . je uvedeno, že žalovaný bydlí sám. Uvedl pravidelné měsíční výdaje na bydlení 2.300 Kč, výdaje na půjčky 0 Kč, další zbytné výdaje 1.000 Kč a nezbytné výdaje 1.000 Kč. Dále je ve formuláři uvedena výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 18.500 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem ve výši 20.000 Kč.7. Přípisem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech. Žalobce se nezabýval celkovou majetkovou situací žalovaného, nedoložil např. výpis z účtu žalovaného, SIPO, potvrzení o příjmu. Vycházel toliko z toho, co uvedl žalovaný, tedy příjem 20.000 Kč a výdaje 4.300 Kč. Žalobce nereagoval na výzvu soudu k doložení toho, co žalovaný na úvěr splatil.17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je nesporné, že žalovaný vyčerpal částku 8.000 Kč. Žalobce požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 7.999,96 Kč. Částka 7.999,96 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v této částce z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 34.778,59 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatků a dalších plateb shora uvedených. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.