9 C 191/2025-63 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 100.159,35 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žalobce uvedl, že s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal žalované poskytnout částku 115.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit čerpanou jistinu spolu s úroky v 72 měsíčních splátkách po 4.975 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, proto žalobce zesplatnil daný úvěr dopisem ze dne , datum, . Žalovaná uhradila 18 splátek ve výši 4.975 Kč, tj. 89.550 Kč. Žalobce žádá zaplacení 100.159,35 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 11.057,30 Kč tj. 25,7 % z částky 100.159,35 Kč od 16. 10. 2024 do 21. 3. 2025, náklady na upomínkování ve výši 800 Kč a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , navazující žádosti o doplňkové služby „, název, “ a výpisu z účtu žalované prokazujícího zaslání validační platby žalovanou k této smlouvě dne , datum, , soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 115.000 Kč, z čehož byla určená částka 19.000 Kč k vyplacení žalobci k započtení nákladů na vyřizování úvěru, částka 28.568 Kč byla určena k vyplacení na účet žalované a částka 67.432 Kč vyplacena ve prospěch věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku u žalobce. Uvedený úvěr měl být splacen v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 4.975 Kč, kdy byla současně sjednána služba „, název, “ týkající se možnosti úpravy splátek.4. Z přílohy č. 1 uvedené úvěrové smlouvy posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která je její součástí, bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená, má dvě děti, zaměstnána ve firmě , právnická osoba, . Jako příjmy uvedla částku 35.405 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč, pravidelné finanční závazky 8.001 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) - ne, sázky 0 Kč. Byla uvedena lustrace žalované v Centrální evidenci exekucí, SOLUS AML a AML /CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a v interní databázi žalobce, jak toto bylo i doloženo výpisy, kdy na základě provedeného skóringu, příjmů a výdajů bylo konstatováno, že žalované lze úvěr poskytnout.5. Z dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem ze dne , datum, bylo zjištěno, že pracovní poměr žalované byl prodloužen - na dobu neurčitou.6. Výpisem z účtu žalované za období červenec až září 2022 bylo prokázáno, že žalované v měsíci červenci byla zaslána na účet mzda ve výši 39.656 Kč, v měsíci srpnu pak ve výši 28.168 Kč a v září 38.390 Kč.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedla dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované, když tato žalobci při sjednávání úvěru uvedla, že splácí již úvěr a také část tohoto úvěru šla na umoření dluhu u žalobce, kdy tedy žalobce měl vycházet z toho, že žalovaná nejspíše není s to splácet své starší dluhy, na což si bere jiný úvěr. Žalovaná uvedla pouze výdaje na bydlení 3.000 Kč a pravidelné finanční závazky 8.001 Kč, kdy jde o splátky úvěru. Neuvedla výdaje na stravu, ošacení, volnočasové aktivity. Žalobce neprověřil nijak osobní a majetkové poměry žalované. Žalovaná byla zadlužená a usilovala o další zadlužení za celkově nepříliš výhodných podmínek, kdy si měla vzít úvěr celkem 115.000 Kč a měl celkem zaplatit 226.584 Kč (spolu se službou „, název, “) za šest let. Za dané situace bylo povinností žalobce objektivně doložit výdajové poměry žalované, neboť jinak se nemohl důvodně spoléhat na jakákoli prohlášení žalované ohledně schopnosti úvěr zaplatit. Žalobce tedy neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 115.000 Kč. Žalovaná na danou smlouvu uhradila 89.550 Kč. Rozdíl tak činí částku 24.450 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované.18. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 12,75 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobce se dále domáhal zaplacení jistiny v částce, která byla již vrácena, a zákonných úroků z prodlení z ní, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.