9 C 223/2025-91 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 20.653,15 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že dne , datum, uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s celkovým limitem ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 450 Kč, první splátka byla splatná dne , datum, , úroková sazba ve vši 16,90 %, od následujícího dne po zesplatnění od , datum, je úroková sazba 15 %. Žalobce ověřil úvěruschopnost žalované a tato byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná. Ve smlouvě bylo sjednáno, že úvěr bude veden na účtu č. , č. účtu, . Žalovaná nesplácela úvěr řádně a dostala se do prodlení. V souladu se smlouvou žalobce prohlásil úvěr za splatný k dni 21. 8. 2024. O zesplatnění byla žalovaná informována výzvou ze dne 21. 8. 2024. Zůstatek úvěru činil ke dni 31. 3. 2025 částku 20.653,15 Kč, z toho 14.772,20 Kč jistina, 2.155 Kč řádný úrok, 1.166,95 Kč zákonný úrok z prodlení a 2.559 Kč poplatky.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , ze dne , datum, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Z obsahu smlouvy plyne, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení neúčelový, nezajištěný, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru s možností čerpat finanční prostředky do limitu 15.000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně, RPSN 18,96 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 450 Kč.4. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že úvěr byl založen , datum, . Dne , datum, žalovaná čerpala částku 5.000 Kč, dne , datum, částku 5.000 Kč, dne , datum, částku 2.500 Kč, dne , datum, částku 1.800 Kč, dne , datum, částku 1.000 Kč, dne , datum, částku 200 Kč, dne , datum, částku 300 Kč a dne , datum, částku 40 Kč. Celkem žalovaná čerpala 15.840 Kč.5. Ze záznamu splátek úvěru bylo zjištěno, jak žalovaná úvěr splácela a jak žalobce započítával jednotlivé platby. Žalovaná ve splátkách celkem zaplatila 4.128,29 Kč.6. Dále žalobce doložil výpisy z účtu žalované za období od , datum, do , datum, , ze kterých se zjišťuje, že žalované byla od firmy , právnická osoba, ., připsána dne , datum, částka 41.270 Kč, dne , datum, částka 25.583 Kč a dne , datum, částka 33.802 Kč. Dne , datum, obdržela žalovaná přeplatek od , právnická osoba, ., ve výši 16.205 Kč, dne , datum, čerpala částku 44.881,02 Kč od , právnická osoba, ., dne , datum, čerpala žalovaná úvěr od společnosti , právnická osoba, ., ve výši 30.000 Kč. Žalované v měsíci březnu 2023 na účet přišlo 180.400,22 Kč a 126.548,84 Kč odešlo, v měsíci dubnu žalované přišlo 27.188,50 Kč a 73.963,98 Kč odešlo a v měsíci květnu 2023 přišlo na účet žalované 87.100,60 Kč a odešlo 86.157,52 Kč. Následně žalobce doložil výpis z účtu žalované za období od , datum, do , datum7. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žádost žalované byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 26.000 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, . s tím, že pracovní smlouvu má na dobu neurčitou, zaměstnaná je od , datum, . Výši příjmu a plátce žalobce ověřil kontrolou příchozích transakcí na účtu žalované, který pro žalovanou vede. Banka si ověřila skutečnosti i pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, kde si ověřil, že klientka nebyla v době úvěrové žádosti v insolvenčním řízení, ani zaměstnavatel klienty nebyl v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienty, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klientka nebyla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam o exekučním řízení atd. Klienta na žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč, banka stanovila životní výdaje klientky na základě dat sdělených klientkou v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů na částku 10.530 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla místo pobytu , adresa, , typ bydlení u rodičů, rodinný stav svobodná, počet členů domácnosti dva. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klientky stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Klienta na žádosti uvedla splátky ve výši 1.000 Kč. Banka zjistila, že klientka měla v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: spotřební úvěr v , právnická osoba, se splátkou 9.144 Kč, spotřební úvěr v , právnická osoba, se splátkou 1.883 Kč, kreditní karta splátková mimo , právnická osoba, s limitem 30.000 Kč a s orientační splátkou 900 Kč, kreditní karta splátková mimo , právnická osoba, s limitem 25.000 Kč a s orientační splátkou 750 Kč, revolvingový úvěr mimo , právnická osoba, s limitem 15.000 Kč a s orientační splátkou 450 Kč. Orientační splátka nového úvěru činila 450 Kč. Splátkové zatížení nově bylo tedy 13.577 Kč.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované. Žalobce předložil pouze žádost žalované o úvěr a výpisy z účtu žalované. Nebylo u zaměstnavatele ověřeno, zda pracovní poměr trvá, zda je žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou. Žalovaná neuvedla a nedoložila výdaje, žalobce vycházel z uvedených informací a statistik. Podle sdělení žalobce a výpisu z účtu žalovaná měla několik úvěrů a čerpala další, a to i nebankovní úvěry.17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvlášt