14 C 199/2025-41 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 253 451,89 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, sjednaný úvěrový rámec činil 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkově částku ve výši 258 395 Kč, na dlužnou částku uhradil platby v celkové výši 29 075 Kč. Žalobkyně tedy úvěr ke dni 18. 6. 2025 zesplatnila. Žalovaná pohledávka ve výši 253 451,89 Kč sestává z neuhrazené jistiny 249 999,27 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 552,62 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.2. V písemném podání ze dne 16. 12. 2025 žalobkyně doplnila skutková tvrzení o tom, jak posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.4. Z předložené smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva, flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, , z obsahu plyne, že byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr, výše úvěrového rámce činila 250 000 Kč, roční úroková sazba 21,90 % a RPSN 24,20 %. Celková částka ke splacení byla stanovena ve výši 279 657 Kč a výše minimální měsíční splátky 5 815 Kč.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 14) soud zjistil, že pod číslem smlouvy 7409325654 je u žalovaného evidováno poskytnutí jistiny 258 395 Kč a úhrada dluhu ze strany žalovaného celkem ve výši 29 075 Kč. Dále jsou zde zapsány jednotlivé předpisy úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.6. Z karty klienta (č. l. 9) se podává, že žalovaný při sjednávání úvěrů uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti, má příjem ze zaměstnání ve výši 37 000 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti uvedl ve výši 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti ve výši 41 000 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že byly provedeny lustrace žalovaného v registrech NRKI, JAP-PUJCKA, CEE, MVCR.7. Dále byla soudu předložena úvěrová zpráva (č. l. 7-8), ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa a kontaktní údaje žalovaného a dále informace o kontraktech žalovaného. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaný měl 1 žádost o splátkové závazky, 3 existující splátkové závazky, 1 byl odvolán a 2 odmítnuty, dále 4 závazků z kreditní karty, 1 byl odvolán a 1 existující, 1 odmítnut a 1 ukončen.8. Výzvou žalobkyně ze dne 18. 6. 2025 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, .9. Předžalobní výzvou ze dne 6. 8. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Po provedeném dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 258 395 Kč. Z provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalovaný k prokázání své bonity nepředložil nic, všechny skutečnosti, ze kterých žalobkyně vycházela byla v rovině tvrzení žalovaného. Žádné doklady nebyly ze strany žalovaného předloženy, žádným způsobem nebyla prokázala existenci, natož výši 30 000 Kč dalšího tvrzeného příjmu domácnosti. Není zřejmé, jakého člena domácnosti tento příjem je, z jakého zaměstnání, zda se jedná o jednu osobu či o více osob, či zda tento další příjem skutečně vůbec existuje. V tomto směru je tak tvrzení žalovaného v podstatě nepřezkoumatelné. Rovněž pokud jde o výdaje domácnosti žalovaného není kromě výše splátek tvrzeno ničeho, nebyly zjišťovány skutečné výdaje žalovaného, jako jsou běžné náklady na stravu, ošacení, náklady na bydlení, energie, inkaso, dopravu do zaměstnání apod. Z šetření rovněž vyplynulo, že žádosti žalovaného o úvěrové produkty byly často odmítány nebo odvolávány, i když se o to žalovaný pokouší opětovně. Přesto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla. Dle názoru soudu nepostupovala s náležitou odbornou péčí. V daném případě proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatné.19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Je nesporné, že žalovanému byla v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, poskytnuta částka ve výši 258 395 Kč, na kterou splatil 29 075 Kč. Rozdíl tak činí částku 229 320 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 229 320 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.21. Splatnost těchto částek pak soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) určil v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.22. Ohledně zaplacení zbývajících částky, jakož i smluvního úroku a úroku z prodlení, částečně kapitalizovaných, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouva nebyla platně uzavřena a žalobkyni tak na zaplacení ve výroku II. uvedených částek a popsaného příslušenství nárok nevznikl.23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhrad