14 C 241/2025-51 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 51 573,29 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne 22. 7. 2023 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, sjednaný úvěrový rámec činil 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 113 117,59 Kč, na dlužnou částku uhradil 72 802,68 Kč. Žalobkyně tedy úvěr ke dni 13. 8. 2025 zesplatnila. Žalovaná pohledávka ve výši 51 573,29 Kč sestává z neuhrazené jistiny 49 973,29 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.2. V písemném podání ze dne 30. 1. 2026 žalobkyně doplnila skutková tvrzení o tom, jak posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.4. Z předložené smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 10 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba dle sjednaného splátkového kalendáře. Z dodatku k úvěrové smlouvě ze dne , datum, byl úvěrový rámec navýšen na částku 20 000 Kč, dodatkem k úvěrové smlouvě ze dne , datum, pak byl úvěrový rámec opětovně navýšen na částku 50 000 Kč.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 15-17) soud zjistil, že pod číslem smlouvy 7307187502 je u žalovaného evidováno poskytnutí jistiny 113 117,59 Kč a úhrada dluhu ze strany žalovaného celkem ve výši 72 802,68 Kč. Dále jsou zde zapsány jednotlivé předpisy úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.6. Z karty klienta (č. l. 9) se podává, že žalovaný při sjednávání úvěrů uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem ze zaměstnání ve výši 5 000 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti uvedl ve výši 20 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti ve výši 20 000 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že byly provedeny lustrace žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, JAP PUJCKA, MVCR a CEE.7. Dále byla soudu předložena úvěrová zpráva (č. l. 7-8), ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa a kontaktní údaje žalovaného a dále informace o kontraktech žalovaného. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaný měl 1 žádost o nesplátkové závazky, 1 existující kreditní kartu a 1 odmítnutou kreditní kartu.8. Výzvou žalobkyně ze dne 13. 8. 2025 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, .9. Předžalobní výzvou ze dne 1. 10. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Po provedeném dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Z provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalovaný k prokázání své bonity nepředložil nic, všechny skutečnosti, ze kterých žalobkyně vycházela byla v rovině tvrzení žalovaného. Žádné doklady nebyly ze strany žalovaného předloženy, žádným způsobem nebyla prokázala existenci, natož výši 20 000 Kč dalšího tvrzeného příjmu domácnosti. Není zřejmé, jakého člena domácnosti tento příjem je, z jakého zaměstnání, zda se jedná o jednu osobu či o více osob, či zda tento další příjem skutečně vůbec existuje. V tomto směru je tak tvrzení žalovaného v podstatě nepřezkoumatelné. Rovněž pokud jde o výdaje domácnosti žalovaného není kromě výše 20 000 Kč uvedeno nic, tedy jaké všechny výdaje jsou do tohoto zahrnuty apod. Ani z předložených bankovních výpisů z účtu žalovaného pak nelze dovodit, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy navíc tyto výpisy jsou až za období měsíce červen a červenec 2023, kdy následně došlo k prvnímu navýšení úvěrového rámce. Dle názoru soudu tak žalobkyně nepostupovala s náležitou odbornou péčí. V daném případě proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatné.19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Je nesporné, že žalovanému byla v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, čerpal celkově částku ve výši 113 117,59 Kč, na kterou splatil 72 802,68 Kč. Rozdíl tak činí částku 40 314,91 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 40 314,91 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.21. Splatnost těchto částek pak soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) určil v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.22. Ohledně zaplacení zbývajících částky, jakož i smluvního úroku a úroku z prodlení, částečně kapitalizovaných, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouva nebyla platně uzavřena a žalobkyni tak na zaplacení ve výroku II. uvedených částek a popsaného příslušenství nárok nevznikl.23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Proto soud považuje za důvodný nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši 11 891,50 Kč, což odpo