23 C 34/2026-61 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 48 404 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem z úvěru a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 39 106,30 Kč. Uplatněný žalobní požadavek odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, a žalovanému byl téhož dne vyplacen úvěr ve výši 91 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet dohodnutými měsíčními splátkami po 6 595 Kč počínaje měsícem únorem , rok, . Žalovaný úvěr splatil jen částečně a do zesplatnění úvěru splatit žalobci jen částku 79 860 Kč. V rámci smlouvy bylo dohodnuto, že žalobci vzniká právo na zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši 499 Kč, za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami č. 3, 5, 7, 10, 12, 13 a 14, žalobce tak uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 3 493 Kč. Dále bylo dohodnuto, že žalobci vzniká právo na náhradu nákladů za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dní, ve výši 200 Kč. Z tohoto titulu uplatňuje žalobce k náhradě částku 2 800 Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto automatické zesplatnění úvěru, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části v délce 65 dnů. Takové prodlení nastalo u splátky č. 13, k zesplatnění úvěru tak došlo dne 22. 4. 2024. Zesplatněním úvěru vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny do jejího úplného zaplacení. Žalobce uplatňuje nárok na smluvní pokutu od 24. 4. 2024 do dne sepisu žaloby, kterou vyčíslil na 39 106,30 Kč. Po zesplatnění úvěru bylo na dluh uhrazeno ještě celkem 41 101 Kč, kdy poslední platba byla uskutečněna dne 19. 12. 2025.2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu k podané žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , z dokladu o zaslané a přijaté akceptační SMS a z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr 91 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách po 6 595 Kč. Celkem měl žalovaný splatit žalobci částku 197 850 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednaná jako pevná po celou dobu splácení úvěru ve výši 71,73 % ročně. RPSN činila 98,91 %. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že úvěr v dohodnuté výši byl žalovanému poskytnut převodem na účet dne , datum, . Z karty klienta vzal soud za prokázané, že v období od 6. 3. 2023 do 19. 12. 2025 bylo na úvěr žalobci splaceno celkem 120 981 Kč. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 4. 2024 vzal soud za prokázané, že žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru proto, že se žalovaný dostal do prodlení se splátkou o délce 65 dnů a vyzval žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky 89 505 Kč. K prokázaní ověření úvěruschopnosti žalovaného předložil žalobce výpis záznamů z registru SOLUS s nulovým záznamem pro žalovaného, výpis z NRKI, ve kterém bylo žalovanému přiděleno hodnotící skóre 382, výpis z účtu žalovaného za období , datum, – , datum, s počátečním zůstatkem -3 257,73 Kč a konečným zůstatkem -4 862,44 Kč, doklady o příchozích platbách na účet žalovaného od plátce mzdy na částky 41 425 Kč a 84 477 Kč, výplatní pásku žalovaného za listopad , rok, s čistou mzdou 84 477 Kč a hodnocení klienta, ve kterém žalobce vycházel z toho, že žalovaný je ženatý, s manželkou však nežijí ve společné domácnosti a že žalovaný má dvě děti. Bylo vycházeno z příjmů žalovaného ve výši 61 907 Kč, výdaje na klienta byly stanoveny jako životní minimum částkou 4 860 Kč, výdaje na děti částkou 6 980 Kč, výdaje na bydlení částkou 8 915 Kč. Bylo vycházeno z toho, že žalovaný nesplácí žádné úvěry. Rezerva žalovaného tak byla stanovena částkou 40 152 Kč. Ze statistiky úrokových sazeb České národní banky vzal soud za prokázané, že průměrná výše úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnost se v roce 2023 pohybovala v rozmezí 9,27 % - 9,72 % ročně.4. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet..9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).11. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Z dikce ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěrové smlouvy vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího prověřit úvěruschopnost úvěrovaného je svojí povahou neplatností absolutní, ke které musí soud v řízení přihlížet vždy, tj. i tehdy, zůstane-li úvěrovaný nečinný a neplatnost právního jednání v řízení sám nenamítne.12. V projednávaném věci dospěl soud k závěru, že žalobce tuto povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nesplnil. K argumentaci žalobce, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného soudem, by měl soud vycházet z karty klienta, soud podotýká, že pro projednávanou věc považuje tuto námitku za nepřiléhavou, neboť jsou zde důvodné pochybnosti o úplnosti záznamu o hodnocení klienta, které žalobce předložil k důkazu. Z výpisu z účtu žalovaného (předloženého rovněž žalobcem, žalobce jej tak měl zjevně k dispozici) vyplývá, že žalovaný splácel úvěr částkou 7 637 Kč, v hodnocení klienta však není se žádnou splátkou úvěru počítáno, nelze z něj nijak zjistit, zda tomu tak bylo proto, že úvěr byl již doplacen, nebo proč žalobce k této platbě, trvala-li nadále, nijak nepřihlédl. Z hodnocení klienta také není zřejmé, na základě čeho byly stanoveny výdaje žalovaného na bydlení a podle jakého klíče byly stanoveny výdaje na nezaopatřené děti. Soud tak při přezkoumávání tohoto důkazu nemůže posoudit, na základě jakých parametrů vycházel žalobce při hodnocení příjmů a výdajů žalovaného a zda tato zjištění odpovídají reálným možnostem žalovaného, nebo zda se jedná pouze o hodnoty stanovené kvalifikovaným odhadem na základě dlouhého pohledu z okna. Tomu, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného nevěnoval žalobce náležitou pozornost pak nasvědčují i údaje o jeho zjištěných příjmech. Žalobce soudu doložil toliko tři doklady o příjmech žalovaného – dva doklady o příchozí platbě a výplatní pásku za měsíc listopad , rok, , přičemž jeden z dokladů o platbě se s ohledem na stejnou částku a datum platby zjevně vztahoval k oné listopadové mzdě. Při letmém přezkoumání výplatní pásky