Okresní soud ve Znojmě 23 C 39/2026-42 – Výživné

Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhá zrušení své vyživovací povinnosti k žalované ke dni , datum, , neboť žalovaná ke konci března 2026 ukončila studium a je schopna se sama živit. Současně se žalobce domáhá vrácení přeplatku na výživném, kterém však nijak nespecifikoval.2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí. Pokud se týká přeplatku na výživném, to bylo exekučně sráženo ze mzdy žalobce, žalovaná navrhla zastavení výkonu rozhodnutí, takže srážky byly prováděny jen do března a žádný přeplatek nemohl vzniknout.3. Z oznámení , právnická osoba, , vzal soud za prokázané, že žalovaná ukončila na vlastní žádost studium v učebním oboru , obor, , žákyní školy byla do dne , datum, .4. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, vzal soud za prokázané, že pohledávka žalované na výživné byla vymáhána soudním výkonem rozhodnutí, a to výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiných příjmů žalovaného, a to naposledy na základě rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , pro srážky běžného výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně. Návrhem ze dne , datum, navrhla matka žalované zrušení výživného, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy byl následně zastaven usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , a to ke dni , datum, .5. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti trvá do doby, než dítě nabude schopnosti se samo živit.7. V projednávané věci má soud na základě shodných stanovisek účastníků za to, že vyživovací povinnost žalobce k žalované trvala až do dne , datum, , kdy žalovaná přestala s přípravou na budoucí povolání studiem na stření škole. Proto soud podané žalobě v této části vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalované s účinností od , datum, zrušil.8. Pokud se týká dalšího z žalobou uplatněných nároků – nároku na vrácení přeplatku na výživném, žalobce v žalobě žádným způsobem nespecifikoval, jakým způsobem, v jaké výši a za jaké období měl údajný přeplatek na výživném vzniknout a k prokázaní existence takového přeplatku ani nenabídl žádné důkazy. Dle § 101 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) jsou přitom účastnící povinni v řízení tvrdit pro řízení rozhodné skutečnosti a označit soudu důkazy, kterými má být existence těchto skutečností v řízení prokázána. Bylo tedy na žalobci, aby v řízení tvrdil, jaký konkrétní přeplatek na výživném vznikl a označil soudu důkazy prokazující vznik přeplatku na výživném a jeho výši. Soud proto žalobce vyzval k doplnění žaloby v tomto smyslu a poučil jej o možnosti neúspěchu v řízení, pokud tak neučiní. Žalobce na výzvu soudu nijak nereagoval a k nařízenému soudnímu jednání, při kterém by mu mohlo být poskytnuto opětovné poučení, se bez omluvy nedostavil. Žaloba je tak v této části nedůvodná již jen proto, že žalobce v řízení neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní.9. Nedůvodnost této části žaloby pak vyplývá i z provedeného dokazování, ze kterého vyplynulo, že výživné žalované bylo již od roku 2011 strháváno exekučně ze mzdy žalobce cestou výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy žalobce. Nařízený výkon rozhodnutí byl přitom zastaven ke dni , datum, . Ke vzniku přeplatku na výživném tak nemohlo dojít.10. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul.11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku, neboť v průběhu soudního řízení žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly.