23 C 75/2025-37 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne , datum, , doplněnou dne , datum, se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 24 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, neboť žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o úvěru a byl jí poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč, tento závazek však nesplnila ani zčásti. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru a z výpisu z účtu vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva č. , hodnota, , kterou se výše uvedená společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Částka 20 000 Kč byla přispána na výše uvedený účet dne , datum, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ze soupisu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupilo svojí pohledávku za žalovanou z uzavřené úvěrové smlouvy na žalobce. O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne , datum, .4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet..7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).9. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Z dikce ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěrové smlouvy vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího prověřit úvěruschopnost úvěrovaného je svojí povahou neplatností absolutní, ke které musí soud v řízení přihlížet vždy, tj. i tehdy, zůstane-li úvěrovaný nečinný a neplatnost právního jednání v řízení sám nenamítne.10. V projednávaném případě žalobce k výzvě soudu označil jako důkaz prokazující, že původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, toliko obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, Z nich sice vyplývá, jaký mechanismus zkoumání úvěruschopnosti měla společnost , právnická osoba, nastavený, ale tento důkaz není způsobilý prokázat, zda společnost , právnická osoba, tento mechanismus při uzavírání smlouvy se žalovanou skutečně dodržela. Obchodní podmínky nijak neprokazují, za společnost , právnická osoba, řádně provedla lustraci žalované v databázi dlužníků a co z ní zjistila, že byly zjišťovány majetkové a osobní poměry žalované a jaké byly zjištěny její pravidelné měsíční příjmy a výdaje a jak tato zjištění byla zhodnocena. Na uzavřenou úvěrovou smlouvu je proto třeba hledět jako na neplatné právní jednání pro rozpor s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná je úvěrová smlouva jako celek, tedy včetně svých ujednáních o úroku z úvěru či sjednaných poplatcích. Plnil-li přesto původní věřitel na základě úvěrové smlouvy žalované částku 20 000 Kč, představuje takové plnění bezdůvodné obohacení, na jehož vydání má žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele nárok podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení. Žalovaná pak v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by tuto částku (či její část) již žalobci či jeho právnímu předchůdci splnila.11. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítnul, neboť z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalobce nárok na sjednaný úrok z úvěru. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, tak prodlení žalované dosud nenastalo, a to s poukazem na znění ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěry Nejvyššího soudu přijaté v jeho rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/202112. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci úspěšný jen částečně a má proto nárok jen na poměrnou část nákladů řízení odpovídajících rozdílů mezi jeho úspěchem a neúspěchem v řízení, tj. 62,6 % vzniklých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 400 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce za tyto tři úkony dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 230 Kč a z 21 % DPH ve výši 315 Kč. Celkem tedy 3 045 Kč. 62,6% vzniklých nákladů řízení se proto po zaokrouhlení rovná částce 1 906,17 Kč.13. K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přistoupil soud proto, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce u soudu podává opakovaně žaloby, ve kterých se domáhá zaplacení dlužných úvěrů eventuálně vydání bezdůvodného obohacení v případě neplatnosti úvěrové smlouvy, kteréžto nároky na něj byly postoupeny od různých poskytovatelů úvěrů, přičemž jednotlivé žaloby obsahují shodná skutková tvrzení, liší se jen označením osoby žalované, výši uplatněného nároku a identifikačními údaji k (neuzavřené) úvěrové smlouvě, návrh je tak žalobcem podáván na ustáleném vzoru.