6 C 20/2021-58 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v pl. znění (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 200 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný pracoval u žalobkyně v pracovním poměru ve funkci přepravního kontrolora, a to od 1. 11. 2019. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 10. 2020 se zkušební dobou tři měsíce. Na základě dohody o změně pracovního smlouvy ze dne 29. 11. 2019 žalovaný vykonával u žalobkyně práci na pozici přepravní kontrolor II. Následně dne 17. 2. 2019 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru ke dni 29. 2. 2020. Žalovaný měl v průběhu trvání pracovního poměru uzavřenou s žalobkyní rovněž dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů ze dne 29. 11. 2019, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut služební odznak, a dále dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených žalovanému k vyúčtování ze dne 29. 11. 2019 ohledně stálé zálohy na nákup jízdenek pro jednotlivou jízdu a hotovosti, získaných zaplacením uložených přirážek. Žalovaný převzetí uvedených předmětů a hodnot stvrdil svým podpisem v přehledu o převzatých přirážkových stvrzenkách a odvodu tržeb ze dne 29. 11. 2019, v přehledu o převzatých přirážkových stvrzenkách a odvodu tržeb ze dne 11. 12. 2019, v zálohách na jízdné dne 29. 11. 2019, v dokladu o převzetí kontrolního odznaku [číslo] ze dne 28. 11. 2019 a v evidenční kartě služebního průkazu ke kontrolnímu odznaku [číslo] ze dne 28. 11. 2019. Žalovaný ke dni 3. 4. 2020 žalobkyni neuhradil částku 37 500 Kč sestávající z částky 800 Kč za 8 ks přirážkových bloků (v hodnotě 100 Kč za 1 ks), z částky 31 200 Kč za 39 ks přirážkových bloků (v hodnotě 800 Kč za 1 ks), z částky 200 Kč za zálohy na nákup jízdenek, z částky 5 000 Kč za kontrolní odznak a z částky 300 Kč za průkaz ke kontrolnímu odznaku. Žalovaný se s žalobkyní dohodl na splacení uvedeného dluhu ve třech splátkách. Dne 19. 5. 2020 žalovaný žalobkyni vrátil služební odznak a průkaz ke kontrolnímu odznaku, dále vyúčtoval jednu desítku bloků (v hodnotě 800 Kč za 1 ks), vrátil 200 Kč jako zálohu na jízdenky a vyúčtoval 800 Kč za 8 bloků (v hodnotě 100 Kč za 1 ks). Dluh žalovaného se tak snížil na částku 23 200 Kč, přičemž žalovaný dne 22. 6. 2020 uhradil žalobkyni částku 8 000 Kč, dne 25. 8. 2020 uhradil rovněž 8 000 Kč a k úhradě žalovanému tak zbývá částka 7 200 Kč. Žalovaný však dále ničeho žalobkyni neuhradil, a to ani přes výzvu ze dne 9. 10. 2020 a ze dne 6. 11. 2020. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutkový stav tvrzený žalobkyní vzal soud za prokázaný na základě provedeného dokazování, a to z pracovní smlouvy ze dne 26. 9. 2019, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 29. 11. 2019, dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 17. 2. 2020, výzvy k vrácení služebních náležitostí ze dne 6. 3. 2020, dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů ze dne 21. 11. 2019, dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování ze dne 21. 11. 2019, přehledu o převzatých přirážkových stvrzenkách a odvodu tržeb ze dne 29. 11. 2019 a ze dne 11. 12. 2019, přehledu převzatých záloh na jízdné ze dne 29. 11. 2019, dokladu o převzetí kontrolního odznaku [číslo] ze dne 28. 11. 2019, evidenční karty služebního průkazu ke kontrolnímu odznaku [číslo] ze dne 28. 11. 2019, účetního předpisu k úhradě pohledávek při rozvázání pracovního poměru ze dne 3. 4. 2020, interního sdělení a e-mailové komunikace žalobkyně stran vyúčtování dluhu žalovaného, z pokladních dokladů ze dne 22. 6. 2020 a ze dne 25. 8. 2020 a z výzvy k úhradě ze dne 9. 10. 2020 a ze dne 6. 11. 2020. Soud má za prokázané, že žalovaný v období od 1. 11. 2019 do 30. 11. 2019 pracoval u žalobkyně jako přepravní kontrolor I. na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 9. 2019 a v období od 1. 12. 2019 do 29. 2. 2020 jako přepravní kontrolor II dle dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 29. 11. 2019. Účastníci mezi sebou uzavřeli dne 21. 11. 2019 dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů, na jejímž základě žalovaný téhož dne převzal od žalobkyně kontrolní odznak v hodnotě 5 000 Kč. Dále žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 21. 11. 2019 dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, jejímž předmětem byla odpovědnost žalovaného za stálou zálohu na nákup jízdenek pro jednotlivou jízdu a hotovost získanou zaplacením uložených přirážek včetně vyúčtování dokladů o zaplacení přirážek. Účastníci se dohodli na konci pracovního poměru ke dni 29. 2. 2020. Žalovaný k tomuto datu žalobkyni nevrátil svěřené předměty a nevyúčtoval svěřené hodnoty. Žalobkyně proto dne 3. 4. 2020 vyúčtovala žalovanému dosud nevrácené svěřené předměty a hodnoty na částku 37 500 Kč sestávající z částky 800 Kč za 8 ks přirážkových bloků (v hodnotě 100 Kč za 1 ks), z částky 31 200 Kč za 39 ks přirážkových bloků (v hodnotě 800 Kč za 1 ks), z částky 200 Kč za zálohy na nákup jízdenek, z částky 5 000 Kč za kontrolní odznak a z částky 300 Kč za průkaz ke kontrolnímu odznaku. Žalovaný dne 19. 5. 2020 vrátil žalobkyni služební odznak a průkaz k němu, dále vyúčtoval 10 ks přirážkových bloků (v hodnotě 800 Kč za 1 ks), 8 ks přirážkových bloků (v hodnotě 100 Kč za 1 ks) a vrátil zálohu na jízdné ve výši 200 Kč. Následně dne 22. 6. 2020 uhradil žalobkyni částku 8 000 Kč a dne 25. 8. 2020 uhradil rovněž 8 000 Kč. Žalovaný tak dosud žalobkyni neuhradil částku ve výši 7 200 Kč, a to ani po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně ze dne 9. 10. 2020 a ze dne 6. 11. 2020. 5. Po právním hodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. Účastníci mezi sebou uzavřeli dne 26. 9. 2019 pracovní smlouvu dle § 33 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), která byla následně měněna dohodou ze dne 29. 11. 2019. Na základě této pracovní smlouvy pracoval žalovaný u žalobkyně nejprve na pozici přepravní kontrolor I. a následně jako přepravní kontrolor II. V rámci pracovního poměru byla dne 29. 11. 2019 mezi účastníky v souladu s § 252 a násl. zákoníku práce uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně svěřených hodnot, které je povinen zaměstnanec vyúčtovat, a dále v souladu s § 255 a násl. zákoníku práce dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů. Účastníci se dohodli na skončení pracovního poměru ke dni 29. 2. 2020 (podle § 49 zákoníku práce), v důsledku čehož zanikl též závazek z dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty (§ 253 odst. 2 zákoníku práce) a závazek z dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí (§ 256 odst. 2 zákoníku práce). Žalovaný byl z toho důvodu povinen ke dni skončení pracovního poměru vyúčtovat svěřené hodnoty a vrátit svěřené předměty žalobkyni, avšak tak neučinil. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala dosud nevyúčtované svěřené hodnoty a nevrácené svěřené předměty, a to dne 3. 4. 2020 na částku 37 500 Kč. Žalovaný však dosud žalobkyni vrátil toliko dne 19. 5. 2020 služební odznak a průkaz k němu, dále vyúčtoval 10 ks přirážkových bloků (v hodnotě 800 Kč za 1 ks), 8 ks přirážkových bloků (v hodnotě 100 Kč za 1 ks) a vrátil zálohu na jízdné ve výši 200 Kč, dne 19. 5. 2020 žalobkyni vrátil služební odznak a průkaz k němu, dále vyúčtoval 10 ks přirážkových bloků (v hodnotě 800 Kč za 1 ks), 8 ks přirážkových bloků (v hodnotě 100 Kč za 1 ks) a vrátil zálohu na jízdné ve výši 200 Kč, čímž se jeho dluh snížil o 14 300 Kč. Dále žalovaný dne 22. 6. 2020 uhradil žalobkyni částku 8 000 Kč a dne 25. 8. 2020 uhradil rovněž částku 8 000 Kč. Žalovaný tak dosud žalobkyni neuhradil zbývající část nevyúčtovaných svěřených hodnot v částce 7 200 Kč, a proto byl soudem zavázán k úhradě právě této částky. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou žalované částky, je povinen žalobkyni v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zaplatit úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Pro úplnost soud dodává, že z veřejného insolvenčního rejstříku bylo sice zjištěno, že s žalovaným bylo dne 10. 8. 2017 zahájeno insolvenční řízení a žalovaný je od 1. 9. 2017 v úpadku, ale s ohledem na dobu vzniku dluhu, která je vymezena trváním pracovního poměru žalovaného (od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020), nemohla žalobkyně předmětnou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení vedeného s žalovaným pod sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu v Praze a předmětný dluh je proto tzv. novým dluhem, na který se účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nevztahují. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných