6 C 135/2021-43 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 413 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem bytu [číslo] o velikosti 1+1 situovaného v 5. nadzemním podlaží budovy [adresa], č. or. [anonymizováno], na ulici [ulice] v obci [obec] [část obce] (dále jen„ předmětný byt“). Žalovaný předmětný byt užíval v období od 1. 1. 2019 do 12. 7. 2019 zcela bez právního důvodu, když nájemní poměr k bytu skončil ke dni 30. 9. 2018 uplynutím doby určité. Žalovaný za uvedené období žalobkyni neuhradil náhradu za bezesmluvní užívání předmětného bytu ve výši čistého měsíčního nájemného a rovněž vyúčtování služeb. Nájemné za toto období bylo stanoveno na 27 988 Kč, tj. 4 382 Kč měsíčně. Vyúčtováním služeb za uvedené období byla zjištěna hodnota spotřebovaných služeb ve výši 9 874 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku uhradil toliko 1 449 Kč. Žalovaný tak dosud žalobkyni neuhradil částku 36 413 Kč, která se stala na základě výzvy ze dne 3. 12. 2020 splatnou dne 14. 12. 2020, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 9. 2020. V důsledku vnitrostátní fúze splynutím společnosti [právnická osoba], [IČO], a [právnická osoba] [název] [anonymizováno], s.r.o., [IČO], vznikla společnost [právnická osoba], [IČO], a přešlo na ni veškeré jmění těchto zanikajících společností. [právnická osoba] změnila s účinností od 1. 2. 2017 obchodní firmu na [právnická osoba] a následně s účinností od 27. 5. 2020 změnila obchodní firmu na [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Z nájemní smlouvy ze dne 26. 9. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o nájmu bytu, na základě které byl žalovanému pronajat předmětný byt, a to na dobu určitou od 1. 10. 2016 do 30. 9. 2017. Z dodatku [číslo] ze dne 29. 9. 2017 ke smlouvě o nájmu ze dne 26. 9. 2016 a z evidenčního listu ze dne 27. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], s. r. o., se s žalovaným dohodl na prodloužení nájemní doby do 30. 9. 2018. Nájemné bylo sjednáno ve výši 4 382 Kč a na plnění spojená s užíváním bytu se žalovaný zavázal hradit částku ve výši 1 428 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 1. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník předmětného bytu. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nikterak neodporoval, má soud za prokázané, že nájemní poměr k bytu skončil ke dni 30. 9. 2018, avšak žalovaný byt užíval dále i v období od 1. 1. 2019 do 12. 7. 2019. Z vyúčtování služeb a plnění spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2019 do 12. 7. 2019 soud zjistil, že v uvedeném období činily náklady na byt částku 9 874 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze částku 1 428 Kč. Výzvou ze dne 24. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 8 446 Kč do 31. 7. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 9. 2020 včetně související dodejky soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě částky ve výši 36 413 Kč, tj. částky 8 446 Kč za využité služby a částky 27 988 Kč za bezesmluvní užívání bytu, do 7 dnů od doručení výzvy. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2020 soud dále zjistil, že žalovaný byl opětovně žalobkyní vyzván k úhradě částky 36 413 Kč do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Z dodejky k posledně jmenované předžalobní výzvě soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 4. 12. 2020. 4. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný s žalobkyní uzavřel nájemní smlouvu na dobu určitou od 1. 10. 2016 do 30. 9. 2017 k předmětnému bytu. Žalovaný následně se žalobkyní uzavřel i dodatek k nájemní smlouvě [číslo] na základě kterého byla doba nájmu prodloužena do 30. 9. 2018. Žalovaný se v dodatku zavázal žalobkyni hradit nájemné ve výši 4 382 Kč měsíčně a úhradu za služby ve výši 1 428 Kč měsíčně. Nájem bytu skončil ke dni 30. 9. 2018. Žalovaný však byt užíval i v období od 1. 1. 2019 do 12. 7. 2019. Žalobkyně žalovanému za uvedené období vyúčtovala služby a plnění spojených s užíváním bytu na částku 9 874 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze částku 1 428 Kč, a dále požadovala po žalovaném uhradit náhradu za bezesmluvní užívání bytu ve výši 27 988 Kč. Žalovaný na částku 36 413 Kč ničeho dále neuhradil, ačkoliv byl k tomu opakovaně vyzván žalobkyní v předžalobních výzvách. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí soud v plném rozsahu vyhověl. Bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela nájemní smlouvu dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž nájemní smlouva zanikla uplynutím sjednané doby ke dni 30. 9. 2018 (k tomu srov. § 2285 o. z.). Žalobkyni vzniklo po skončení nájmu bytu v souladu s § 2295 a násl. o. z. právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného až do dne, kdy žalovaný byt skutečně odevzdal, tj. za období od 1. 1. 2019 do 12. 7. 2019 vzniklo žalobkyni právo na zaplacení částky 27 988 Kč (při měsíční výši nájemného 4 382 Kč). Dále za uvedené období žalobkyni vzniklo právo na zaplacení vyúčtovaných služeb a plnění spojených s užíváním bytu ve výši 8 446 Kč (k tomu srov. rozsudek Okresního soudu České Budějovice ze dne 9. 2. 2015, č. j. 34 C 414/2014 – 37. In: ASPI ID: JUD326401CZ). Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou žalované částky ve výši celkem 36 413 Kč, vzniklo žalobkyni rovněž dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 15. 12. 2020 do zaplacení, když žalovaný měl na základě předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2020 uhradit dlužnou částku nejpozději do 14. 12. 2020. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 911,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 457 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 413 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 640 Kč ve výši 1 814,40 Kč.