11 C 243/2025-22 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že po řádném zkoumání úvěruschopnosti uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se úvěr zavázala splatit spolu se sjednaným poplatkem ve výši , částka, a smluvním úrokem v týdenních splátkách po , částka, , na pohledávku ovšem zaplatila toliko , částka, . K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů, náhledem do insolvenčního rejstříku, dálkovým systémem , právnická osoba, , telefonickou kontrolou zaměstnání, platební historií klienta, vyhodnocením vyplněných podkladů od žalované ve světle lokality, kde žije a kontrolou dalších předložených dokumentů. Na základě těchto dokumentů žalobkyně a prohlášení žalované v úvěrové smlouvě dospěla k závěru, že lze žalované úvěr poskytnout. Žalovaná ovšem hradila nepravidelně a dostala se do prodlení. Žalobkyně proto dluh zesplatnila. Žalovaná však žalobkyni ničeho dalšího neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojila. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doložila způsob ověřování skutečných výdajů žalované, nereagovala.3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v návrhu ve věci samé a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná uvedenou částku přijala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná měla tento úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, splatit v 60týdenních splátkách ve výši , částka, . Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že má , Anonymizováno, vzdělání, je , Anonymizováno, , žije , Anonymizováno, v nájmu, nevlastní vůz ani nemovitosti, pracuje na plný úvazek s příjmem , částka, ve společnosti , právnická osoba, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na bydlení vydává , částka, , hypotéku, úvěry, nebo výdaje na telefon, internet, rozhlas, spoření nemá, ačkoliv na sebe uvedla mobilní telefonní kontakt, žádné jiné výdaje na koníčky nebo srážky nemá, k žádosti měla předložit pracovní smlouvu, občanský průkaz, výplatní pásky, po zohlednění životního minima , částka, mělo žalované zůstat , částka, , z kterých měla hradit splátky. Z přehledu úhrad soud zjistil, že žalovaná uhradila nepravidelně splátky ve výši , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, , tedy celkem , částka, . Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaná dne , datum, čerpala finanční prostředky od žalobkyně v celkové výši , částka, . Žalobkyně žalované uvedené finanční prostředky poskytla, aniž by přezkoumala tvrzené nízké výdaje na nájemní bydlení. Žalovaná navíc předložila žalobkyni pouze výplatní pásky od svého zaměstnavatele, aniž by žalobkyně jakkoliv dále ověřovala žalovanou tvrzené výdaje, např. v podobě výpisů z účtů žalované, nájemní smlouvy apod. Žalovaná žalobkyni uhradila na dluh částku , částka, .7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr nehradila řádně a včas. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť právní předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal, respektive chybně vyhodnotil, před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po předložení výplatních pásek žalované a žalovanou předestřených tvrzení ohledně jejích výdajů byl právní předchůdce žalobkyně, jako profesionál na trhu poskytování spotřebitelských úvěrů, povinen trvat na tom, aby mu žalovaná jakkoliv prokázala své výdaje, aniž by slepě vycházel z absurdního tvrzení, že žalovaná hradí nájem v pouhé výši , částka, , na život by vystačila pouze s životním minimem a na dopravu, stravu, telefon, internet, koníčky a další osobní náklady vynaloží ničeho, ačkoliv byla v produktivním věku a zjevně vlastnila mobilní telefon, jehož číslo vyplnila v žádosti o úvěr. Žalobkyně jednoduše žalovanou tvrzeným výdajům uvěřila, aniž by je řádně ověřila např. prostřednictvím výpisů z účtu, SIPO, inkasa, nájemní smlouvy či jiných relevantních dokladů. Na výzvu soudu k předložení těchto dokladů nereagovala. Za dané situace nelze než dospět k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované způsobem odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala. Soud proto posoudil žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost vrátit (pouze) úvěrem poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy nemá nárok na sjednané úroky a poplatky, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V důsledku toho žalované vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, (§ 2991 o. z.). Nicméně z tvrzení žalobkyně i z předloženého přehledu žalovanou uhrazených splátek je zřejmé, že žalovaná na poskytnutou jistinu úvěru žalobkyni uhradila částku , částka, , a proto má žalovaná povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení pouze ve výši ,