11 C 244/2025-53 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se úvěr zavázala splatit v celé výši do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Rovněž se zavázala pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky zaplatit jednorázovou sankci ve výši , částka, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů a ověřila bankovní účet žalované. Žalovaná žalobkyni uhradila dosud pouze částku , částka, , a proto se žalobkyně domáhá úhrady částky ve výši , částka, . Na tento dluh žalobkyni žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne , datum, .2. Soud ve věci vydal dne , datum, pod č. j. EPR , č. účtu, -5 elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná dne , datum, včasný odpor. V odporu a jeho následném doplnění ze dne , datum, žalovaná namítala, že smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná odmítla, že by úvěr žádala jako podnikatelský, takto byl poskytnut ze strany žalobkyně, která bez vědomí žalované do smlouvy vypsala IČO žalované. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala skutečný a faktický účel čerpání úvěru a pouze se spokojila s existencí IČO žalované, čímž dle žalované obešla zákon. Žalovaná však jednala výlučně pro svoji osobní potřebu jako spotřebitel. Žalované byly na základě neplatné smlouvy vyplaceny peněžní prostředky ve výši , částka, , které však již žalovaná žalobkyni uhradila.3. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, a zadaných parametrů úvěru a vypočtené hodnoty RPSN soud zjistil, že na základě smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované, u níž bylo ve smlouvě uvedeno IČO, úvěr ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaná měla tento úvěr splatit společně s poplatkem ve výši , částka, v pěti měsíčních splátkách ve výši , částka, . Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované skrze občanský průkaz žalované. Z potvrzení o provedené platbě a z potvrzení o příchozí úhradě soud zjistil, že dne , datum, byla žalobkyní poukázána částka ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, , což žalovaná v průběhu řízení nerozporovala. Z potvrzení o odchozích úhradách soud zjistil, že žalovaná dosud žalobkyni uhradila dne , datum, částku , částka, , a to přes platební bránu na webu žalobkyně, a dále uhradila dne , datum, částku , částka, , tj. celkem , částka, . Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaná dne , datum, čerpala finanční prostředky od žalobkyně v celkové výši , částka, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy pouze ověřila totožnost žalované. Žalovaná dosud žalobkyni uhradila na dluh částku , částka, .6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr nehradila žalobkyni řádně a včas. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť žalobkyně řádně nezkoumala, respektive chybně vyhodnotila, před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že jen na základě toho, že je smlouva tzv. psána na IČO, resp. je v ní uvedena obecná předtištěná floskule, že „žalovaná je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikající na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření této Smlouvy“, se má bez dalšího jednat o úvěr poskytnutý v souladu s podnikatelskou činností žalované a mimo rozsah regulace zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb, úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit. Drobný živnostník tak vůči ní zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z. (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je nutné rovněž i zohlednit podnikatelský záměr žalobkyně, založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti (jako je tomu i ve zde projednávané věci v případě ujednaných smluvních pokut a dalších sankcí spojených např. s prodloužením splatnosti úvěru). Důvodem sjednat úvěr s drobnými živnostníky jako podnikatelský je vyloučit ochranu spotřebitele (zejména obejít povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka), což je záměr, který nemůže požívat právní ochrany (§ 6 odst. 2 a § 8 o. z.). Cílí současně na takové, kteří velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. O nepoctivosti popsaného podnikatelského záměru svědčí i skutečnost, že smluvní podmínky spotřebitelských a podnikatelských úvěrů jsou v praxi žalobkyně totožné, liší se pouze názvem. Není proto v zájmu s